VOLBA MONARCHISTICKÉ VOLBY - úvaha řadového monarchisty

Blíží se podzimní krajské a senátní volby roku 2012 i prezidentská přímá volba roku 2013 a před řadovým monarchistou najednou vyvstává dilema, jak k tomu přistoupit. Základní problém spočívá v tom, že obojí druh voleb vypisuje republikánská politicko-mocenská garnitura, a to zcela neomaleně pro své prostředí, jímž je zatím malý monarchistický ostrůvek obklopen. Vzhledem k vnitřním i vnějším okolnostem pak má k dispozici především u prvního typu zhruba tři možnosti. Buď dát hlas kandidátce sestavené monarchistickou politickou stranou Koruna Česká, nebo volit některou z jiných akceptovatelných stran, či nevolit nikoho. Prezidentská volba pak nabízí rovněž tři možnosti. Buď dát hlas někomu z republikánsky navržených kandidátů, nebo na volební lístek nějak vyjádřit ochotu volit v časech příštích pouze legitimního panovníka, či opět přejít volbu mlčením. Každá z těchto možností má svá pro i proti a o to je pak složitější vybrat tak, aby nikoho z nás později netrápilo svědomí, že jsme volili špatně a neuváženě. Podívejme se na to trochu blíže, třeba nám to pak usnadní vlastní rozhodnutí.

  Krajské a senátní volby roku 2012.

    Koruna Česká-monarchistická strana Čech, Moravy a Slezska, se rozhodla jít do těchto voleb jako samostatný politický subjekt a změřit své síly v tomto klání s ostatními. To je zajisté chvályhodné rozhodnutí především v tom, že jak vlastním členům i ostatním monarchistům a sympatizantům monarchie dává šanci nejen zápisu na tuto kandidátku, ale také tento subjekt přímo volit. Pro stranu samotnou je to pak příležitost si konkrétně ověřit, jak si politicky na veřejnosti vedla v mezivolebním období, jak přitažlivý, věcný a společenskou realitu zohledňující politický průběžný i volební Program předložila a jak jsou její členové uvedení na kandidátce schopni ho hájit a prosazovat.

  Většina monarchistů, ale i běžných občanů sledujících jednání jednotlivých politických stran však, Bohužel, velmi dobře ví, že KČ má právě v těchto faktorech dost zjevnou slabinu, citelně snižující volitelnost jejích zástupců. Jediné co může dnešní rozkolísané společnosti naprosto bezpečně nabídnout, je požadavek změny neosvědčené republiky v moderní konstituční monarchii. Jenže to je sice lákavá nabídka, ale nijak konkrétně neodráží věcnou reakci na celospolečenské i regionální problémy a ani nenavrhuje věcné způsoby jejich řešení. Konkrétním důsledkem toho pak je, že se v očích veřejnosti během voleb sice připomene, ale úhrnným počtem získaných hlasů zůstává nadále dost hluboko pod prahem volitelnosti svých kandidátů na jednotlivé poslanecké posty. Tito pak nemohou v místech, regionech ani celostátně prosazovat dostatečně účinně monarchistickou politiku. Tím pozbývají zájmu veřejnosti, protože ta dává větší šance těm, od nichž může něco konkrétního čekat. Záměrně ponechávám stranou KČ nezaviněný, ale také neovlivnitelný fakt, že ona i ostatní malé strany jsou cílevědomě stávajícím systémem handicapovány nedostatkem financí na politickou činnost obecně a předvolební kampaň zvlášť...

   I monarchistický volič má tedy ještě k dispozici některou ze silnějších politických stran, které jsou svým ideově-politickým pojetím monarchismu blízké a mnohdy v nich aktivně působí i řada monarchistů-solitérů. Některé z těchto stran, například KDU-ČSL, už se do regionálních i celostátních postů dostaly a jejich zástupci se tam alespoň snažili řešit některé z nejpalčivějších společenských problémů, které trápí obdobnou měrou jak republikána, tak monarchistu. Navíc mají jak čitelný a komplexní politický Program a namnoze i známé politické osobnosti se značnou společenskou autoritou, což je i nezanedbatelným psychologickým faktorem. Nezřídka totiž občan volí nikoli příslušnou stranu, ale osobnost na té které kandidátce.

   Nespornou výhodou této volby je, že jak v krajském, tak parlamentním či senátním měřítku pomůže monarchista svým rozhodnutím ovlivnit poměr volitelných v neprospěch levice, která nepatří k jeho přirozeným spojencům a je i ze strany KČ téměř pravidelně varován znepokojivým průběžným vývojem volebních preferencí. Takto může přímo osobně přispět k zvýšení úspěchu těch spojeneckých zástupců, kteří mají reálnou naději být zvoleni, na úkor hlasů, jež objektivně získá levice. A to nesporně stojí za úvahu jak v krajském, tak v celostátním měřítku.

    Nejít k volbám a nedat hlas ani vlastní monarchistické straně, ani potenciálním spojencům, znamená tu nejhorší možnou variantu. Je to vlastně postoupení pasívního hlasu těm politickým silám a stranám, se kterými řadový monarchista nesouhlasí a vědomě se pak zbavuje i morálního práva žehrat na konkrétní volební výsledky. Ty jsou věcným důsledkem občanské zodpovědnosti těch, kteří k volbám šli a svými hlasy rozhodli o jejich reálné podobě, se všemi z toho vyplývajícími společenskými důsledky.

Prezidentské volby v roce 2013.

  Ty budou poprve u nás provedeny takzvanou přímou volbou v několika kolech, kdy každý občan přímo rozhodne o osobě hlavy státu na nové funkční období, aniž by byl rukojmím svých volených zástupců, kteří dosud rozhodovali za něho. Tentokrát jde skutečně víc o samotnou osobnost, než o její dosavadní politickou příslušnost. My, monarchisté, se nemusíme nijak důrazně vzájemně přesvědčovat o tom, že novou hlavou státu, v podobě prezidenta, opět bude člověk jen částečně pro tuto funkci způsobilý. Pouze a jedině dědičný monarcha je pro jakkoli reprezentativně formální post předem důsledně a všestranně připravován a už předem je vyloučena možnost, že "hlas lidu" pozvedne do čela státu nepřipraveného nebo jednostranně zaměřeného filosofa, politologa, řemeslníka, profesionálního odboráře, vojáka,

právníka, dramatika či ekonoma. 

   To se ovšem příští rok znovu stane, ať již kdokoli z nás dá, nebo nedá svůj hlas kterémukoli z navržených republikánských kandidátů. Poctivý monarchista nemůže dnes uvažovat tak, že je lepší relativně dobrý prezident, než špatný monarcha. Pro nás je i sebelepší prezident z principu nepřijatelný, tudíž volit Pavla nebo Šavla vyjde nastejno. Jak však z toho ven?

    Tichá, pasívní rezistence k volbám je opět onou nejhorší variantou. Zbavuje nás, monarchisty, vyjadřovat se později k tomu či onomu úspěšnému abonentovi jakkoli kriticky, protože jsme se k danému problému nevyjádřili nijak konkrétně, když se lámal chleba.

   Já osobně považuji za správné k volbám jít a svůj postoj k nim vyjádřit na volebním lístku jakýmkoli slušně formulovaným vyjádřením, že prezidentská hlava státu je pro mne nepřijatelná a svůj platný hlas s plným vědomím a svědomím odevzdám, až se bude poprve, dle výsledků referenda, vybírat první nový panovník. Tak, jak to například v roce 2010 udělali Portugalci a tak, jak to i rozumně doporučuje Koruna Česká. Tím sice rovněž částečně pozbudeme právo na kritiku konkrétního nově zvoleného prezidenta, ale zachováme si plné morální právo kritizovat prezidentský systém soustavně obecně, a potažmo s tím i konkrétně.

Závěrem.

  Jak z výše uvedeného vidíte, vážení kolegové a kolegyně monarchisté, přistoupit pro nás k republikánským volebním urnám je mnohem složitější, než pro ostatní republikánské spoluobčany. Pořád musíme zohledňovat o jedno zásadní hledisko víc. Pro letošní volby se nám snad podaří zúžit přístup na obě aktivní formy. Bude záležet na každém z nás, zda zvolí svobodně a svědomitě variantu podpory našeho vlastního monarchistického politického subjektu a pomůže mu tak pozvednout veřejně oznámené % získaných hlasů, s naprosto mizivou nadějí na zvolení některého z "našich" kandidátů, nebo naopak podpoří se skutečně politickým nadhledem ty, kteří jsou reálně zvolitelní, zohlední tak současný stav domácího monarchismu jako celku a věcně tím zamezí nebo sníží volební úspěch těch politických sil, které jsou pro monarchisty politicky nepřijatelné.

    Přeji vám, ve vašem osobním rozhodování vnitřní svobodu, chladnou hlavu a šťastnou ruku !

                                                                                                            Dr. Luděk Šubert

                                                                                                            Sdružení monarchistů