Něco o porozumění

dle dostupných informací se dnes,13.června 2012, v 16 hodin, mají před Betlémskou kaplí v Praze sejít odpůrci obnovení historického Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí a pomníku maršála J.V.Radeckého na Malostranském náměstí. Na Magistrátu h.m.Prahy pak by měli předat svou petici proti obnovení obou sousoší.

   V této souvislosti si kladu otázku, jak se tito novodobí husitští radikálové stavějí k otázce vzájemného porozumění mezi křesťany, které se již řadu let snaží prosazovat římsko-katolická církev. Zřejmě mají velmi kusé historické povědomí, kdy právě v této Betlémské kapli začaly v létě roku 1419 bouře pražské luzy, které stály život českého krále Václava IV.(1361-1419) a na patnáct let uvedli České království do zmatků občanské války a zahraničních intervencí. Kdyby katolíci přistupovali k památkám jiného vyznání obdobně necitelně, tak dnes, za josefínských reforem zbořená, Betlémská kaple, vlastně její replika, nestála a nástupci Želivského, Kániše a jim podobných fanatiků, neměli místo odkud zahájit svůj provokační pochod. Jan Hus sám nebyl iniciátorem husitských bouří a pravděpodobně by s nimi ani nesouhlasil. Jak tehdy, tak dnes se iniciativy chápou ti, kdož si Husův odkaz a v jeho jménu, vykládají velmi svérázně. Mariánský sloup není jen symbol náboženský, ale je to i kulturně-historická památka. A daleko větší umělecké hodnoty než replika Betlémské kaple.

   Obdobně je tomu i s pomníkem maršála  Radeckého (1766-1858). Zemřel v  roce, kdy budoucímu "tatíčkovi" Masarykovi bylo  osm let a v pohodě si užíval bezstarostného dětství v dusných prostorách rakouského " žaláře národů". Na nějaké myšlenky na mojžíšovské vyvedení svého lidu z "pseudoegyptského zajetí" do formy "země zaslíbené" neměl sám ani pomyšlení. Tím méně je mohl

mít Radecký, věrně a spolehlivě sloužící dobově pojímané vlasti. Navíc v době, kdy na rozdíl od dneška, byly ještě země Koruny české vnímány jako aktuálně-historický pojem a veřejně se pyšnily svými zemskými symboly. Odstraněním pomníku z veřejného prostranství a jeho zastrčení kamsi do lapidária, nebylo ničím jiným, než počátkem národního "hobby", staré bourat a nové stavět, bez ohledu na uměleckou hodnotu díla. Jedinou výjimkou, kterou lze v tomto procesu akceptovat, jsou pomníky Lenina, Hitlera, Stalina a Gottwalda.

To byli cizinci, nebo jejich pohůnek.

    S plným porozuměním, jako skutečný křesťan a monarchista, historik s objektivním přístupem k národním dějinám, tedy chápu spravedlivé rozhořčení našich pražských kolegů a s plnou morální zodpovědností jim vyslovuji podporu v jejich snaze obě kulturní památky obnovit, navzdory zvůli všech novodobých "pseudohusitů" a "masarykovců". A nebudou-li mít úspěch dnes, jsem přesvědčen, že ho budou mít zítra. K tomu jim dopomáhej Bůh !

                                                                                   Dr.Luděk Šubert

                                                                                   Sdružení monarchistů Brno