KÝM ŽE TO VLASTNĚ JE MORAVA OSÍDLENA?

Úvaha na dané téma 

V souladu se současnou snahou a sjednocovacím trendem (mohu-li to tak nazvat) organizací sdružených kolem Moravského kulatého stolu (MKS), přemýšlím dál o rozporech a nejasnostech, které tolik potřebnou moravskou jednotu kazí. Po vlajkách – kde snad již spory opadly, setkávám se obecně a poměrně často s velmi nejistým názorem na samotnou existenci moravského národa, kterýžto pojem je ještě stále někým zpochybňován a rozmělňován, což názorovou jednotu Moravanů  velmi poškozuje. Naštěstí tato nejednotnost již není v samotném společenství MKS, jako byl spor o byť prozatímní moravskou vlajku, ale spíš mezi občany, dezorientovanými letitou masaží oficiální propagandy. Snažil jsem se najít oporu v dostupné literatuře faktu, mimo jiné v knize dr. Jiřího Pernese POD MORAVSKOU ORLICÍ, vydanou brněnským nakladatelstvím Barrister & Principal v roce 1996. V závěru této zajímavé publikace zveřejňuje dr. Jiří Pernes názor šesti tehdejších prominentních „Moravanů z povolání“, jako jsou ředitel Moravské galerie, ředitel Moravského zemského muzea, ředitel Moravské zemské knihovny a pod. Z těchto šesti prominentů pouze jeden (!) věřil v existenci moravského národa. Ostatní se pokládali za Čechy žijící na Moravě.

Tím jediným, který v moravský národ věřil, byl JUDr. Jiří Bílý, tehdejší poslanec v parlamentu za MNS, jehož názor ve zkrácené podobě připojuji, protože dle mého soudu je stále aktuální a já se k němu plně hlásím. Od doby vydání výše zmíněné publikace uplynulo již téměř osm let a Morava snad konečně začíná znovu nabírat dech. A snad i vědomí Moravanů o své zemské příslušnosti. V roce 2011 při sčítání lidu přihlásilo se k moravské národnosti 522 474 obyvatel. V roce 1991 při stejné příležitosti to však byl 1 362 313 obyvatel. Tento úbytek je výsledkem prosazování jediné, t. j. české národnosti a relativizování a popírání moravské národní příslušnosti a moravského národa.

Jak tuto problematiku tedy v roce 1996 viděl JUDr. Jiří Bílý.

Otázka moravského národa není vůbec tak složitá, jak se leckdo snaží prezentovat. Pro existenci národa jsou důležité dva fundamentální znaky: že se nejméně dva lidé cítí být příslušníky stejného národa na základě společného kulturního základu, a dále je to programové společenství, které se opírá a svoji historii a hledí do budoucnosti. 

„Má definice“, píše dr. Jiří Bílý, „není původní, ale parafrázuje amerického sociologa Gellnera i českého filozofa Patočku. Národ není souhrnem nějakých rasových, etnických, kulturních, náboženských či jazykových odlišností. Je to zvláštní entita, mající svůj program, jehož jádrem je politický program. Tak jak spolupracují a soupeří lidé, soupeří a spolupracují národy. Jsem si vědom toho, že na Moravě žijí vedle Moravanů také lidé, kteří se pokládají za tzv. moravské Čechy. Samozřejmě cítím rozdíl, který je od Moravanů odlišuje. Pominu teď ty etnické Čechy, kteří mají mentalitu prvorepublikových českých úředníků na Slovensku. Ti, kteří se cítí být moravskými Čechy, vidí kolem sebe jen malost, provinciálnost, „zlomené páteře“. Nevěří ve schopnosti Moravanů a Moravy. Mají pocit, že kdyby zde Praha nebyla, tak si ji musíme vymyslet. Neuvědomují si, že současné kulturně-ekonomické podmínky na Moravě jsou výsledkem dnes už téměř stoleté „české“ politiky na Moravě. Podrážděně reagují na ty, kteří narušují jejich koncepci, že nejlépe je si vyprosit drobné výhody pro sebe, pro svůj úřad. Jsou hrdi nato, že pomocí moravského uzeného a vína, něco v Praze „vyřídili“. 

Tolik dr. Jiří Bílý.

Sdružení monarchistů Brno plně podporuje snahu organizací shromážděných kolem Moravského stolu – mezi které od vzniku MKS také samo patří – o návrat k zemskému státoprávnímu uspořádání a obnovení Čech, Moravy a Slezska jako historických Zemí Koruny české.

Taková uspořádání dobře fungují v Rakousku, Německu a mnoha dalších evropských zemích, kde místní vlády neexperimentují tak, jako u nás. Stejný stav, který zde aktuálně máme, zavedli po únorovém puči v roce 1948 jako první komunististé, a platil od roku 1949. V roce 1960 byl však samými komunisty zrušen jako nefunkční. Funkční ho naopak shledala Klausova vláda po roce 1989, a od té doby zde tento výdobytek opět máme.

Nejsou vyjímečné situace, kdy krok vpřed znamená krok vzad, kdy k tomu, abychom pokročili, je třeba se vrátit tam, kde se stala chyba.

A tady se chyba evidentně stala. Snažme se tedy, a podpořme snahy o nápravu.

Jiří S. Pospíšil

Sdružení monarchistů Brno