Jsou Češi, Moravané a Slezané národy kališníků, nebo něco mnohem horšího?
15.03.2012 18:29Současnost stávajícího Českého státu je bohatá na problémy ekonomicko-sociální, zahraničně i vnitro-politické, právní, vojenské i kulturní a mravní. Zejména ty dva posledně jmenované úzce souvisí se stále dnes, jakoby na zakázku, prezentovaným překrucováním historie. Tím se zřejmě několik našich více či méně vlivných jedinců snaží, abychom srovnali krok s historickými pohledy Francouzů.
Mezi jejich tzv. "Velkou revolucí." a "Husitskou revolucí." je celá řada zjevných paralel - republikánským systémem bez legitimního panovníka počínaje, přes dočasnou "vládu ulice", politicky reprezentovanou zdivočelými masami chudiny a ambiciozně neukojených středních vrstev, přes postupné vytvoření různých, vzájemně si konkurujících frakcí, až k postupnému vychladnutí a návratu, alespoň formálnímu ve Francii, ke starým a osvědčeným systémům centralizované vlády. Ve Francii to dočasně naplnil Napoleon I.vytvořením svého 1.císařství, u nás uznání římského krále a později i císaře, Zikmunda Lucemburského, českým králem.
Ve Francii dodnes není možné objektivně kritizovat násilí páchané masami "revolucionářů" na zastáncích bývalého režimu. Desetitisíce jich skončili pod gilotinou, či jen prostě zastřelené z kanonů a pušek, nebo nabodnuté na kopí a vidle zfanatizovaných a systematicky hecovaných davů. Byla poničena řada
šlechtických městských i venkovských sídel, či církevních kostelů a klášterů. Jen část z nich byla obnovena alespoň vnějšně do původní podoby a tak dnes může pyšná Francouzská republika předvádět monarchistické Versailles, zámky na Loiře, či katedrály v Chartres, Remeši, Strasbourgu i Paříži...
U nás to bylo v letech 1419-1434 podobné. Zdivočelá luza pod znamením kalicha vyplenila Zbraslavský klášter a zneuctila zde ostatky krále Václava IV.
Hořely i další kostely a kláštery a v nich se měnily v popel nebo taveninu vzácné kulturně-historické artefakty. Není ani dnes mnoho těch, kteří se hlásí k víře "pod obojí", tedy k dnešním kališníkům, kteří by si veřejně položili otázku, zda by vzdělaný církevní reformátor, kterým Jan Hus byl, s tímto souhlasil a navíc ještě svým jménem...
Prostý logický fakt, že husitské války nebyly jen obranou proti vnějším vpádům, jak se to někdy záměrně zužuje, ale zejména v Čechách i válkou občanskou, trvající plných 15 let, lze doložit tím, že celou tuto dobu měli husité v Českém království silnou vnitřní opozici, a to katolickou. Zvláště Morava nebyla husitstvím tak toxikována a proto čeští husité byli nuceni pořádat "spanilé jízdy" i do sesterské země. Nebyly to křížové výpravy organizované za hranicemi, které by to bezuzdné řádění ukončily. Byl to dlouhý vnitřní proces, ukončený v podstatě bitvou u Lipan 30.5.1434, kdy se ke katolíkům byli nuceni přidat i umírnění kališníci, aby mohl být do vyčerpané země navrácen legitimní řád, pořádek a mír.
Přesto se i ještě dnes najdou lidé, kteří s pietou vzpomínají na svého "hrdinu" Jana Roháče z Dubé a lkají nad jeho tragickým osudem. To, že nastalou situaci nechtěl pochopit on, je vcelku akceptovatelné, protože neměl k dispozici potřebné informace i onen nám daný historicky potřebný odstup, pro objektivní posouzení dané doby. Dnešní lidé je mají a přesto se objevují sklony k jiráskovské spisovatelské fabulaci oné doby. Mezi tyto "exoty" zřejmně patří i ona "spisovatelka" Procházková. Ne že by neviděla, ale zřejmě nechce vidět, že se římsko-katolická církev dnes snaží o nápravu jí spáchaných křivd v dávnější minulosti a podává smírnou riku i ostatním křesťanským církvím. A do toho pak vkráčí "noblesně" jistá kališnice Procházková a snaží se svými zcestnými názory zaměstnávat i Svatého otce. Nejenže si neuvědomuje, že v tomto státě žijí vedle Čechů i Moravané a Slezané, ale ani fakt, že zdaleka ne všichni občané tohoto státu se hlásí ke kališnictví. Zejména ne na Moravě.
Nenásleduje tedy myšlenkově Jana Husa, nebo pozdějšího Rokycanu, ale zřejmě by si vášnivě škubala halenku před Želivským nebo Kánišem.To by však ještě nebylo to nejhorší. Čechy, Morava a Slezsko nejsou dnes ani tak kališnické, jako spíše ateistické. Levicová forma republikánství, tedy realistický marxismus-leninismo-gottwaldismus, umocněný Haškovým švejkismem a Jiráskovým naivním historismem, se stupňovaně, od roku 1918, podílely na tvorbě dnešní duchovní chudoby značného procenta našich spoluobčanů. A to ani vůči poctivým kališníkům není čestné, házet obojí do stejného pytle.
Tohoto názoru je římský katolík a zcela svobodně nechává na čtenářích tohoto svého názoru, jaké k tomu zaujmou stanovisko.
Dr. Luděk Šubert
Sdružení monarchistů Brno
—————
