Zítra rukujeme!

...bylo leitmotivem ústředního tematu Audience u císaře a krále Karla I. v Brandýse nad Labem L. P. 2014, která se stala jednou z tradičních historických připomínek každé jaro, konané vtomto městě kousek od Prahy. Především rok 2014 připomíná všem trochu historicky gramotným osobám sté výročí zahájení tzv.: „Velké války“, označované jinak i jako I. světová.

Audience v Brandýse se může pyšnit neutuchajícím zájmem nejen monarchistické, ale i ostatní veřejnosti, stejně jako se stala pravidelným zvykem návštěva zástupců arcidomu Habsbursko-Lotrinského. Jde o zajímavou podívanou s řadou doprovodných programů, kde si na své přijde skutečně každý.

Pozornému návštěvníkovi našich stránek určitě neunikne, že letošní účast členů Sdružení monarchistů je již třetí účastí a srovnáním programu snadno zjistí, že každý rok je tematicky zaměřen a nabízí kaleidoskop inspirujících temat k vidění „in natura“. Letošním ústředním motivem bylo zahájení Velké války, jak jsem se již zmínil v úvodu. Z pozvánky, inzerované na našich stránkách sliboval program slavností značnou pestrost. A tak se přiznám, že jsem se letos účastnil poprvé a upřímně se na slavnosti těšil. A už od první informace termínu slavností jsem hledal možnosti, jak se do Brandýsa dostat – a to hned na tři dny! Vzhledem k pozitivním ohlasům svých kolegů v minulosti jsem nechtěl vidět pouze program, ale užít si i atmosféru a pohovořit si s řadou monarchistických kolegů, vyměnit názory v podmínkách, které striktně neomezuje čas.

Skalní koruník – Jirka Čížek mi tedy nabídl místo ve svém zeleném „antonovi“ (pardon – Fiat Ulyssee), chlastající biokořalku (jaká podobnost s chlapama ze Slovácka), s tím, že je jeho auťák využitelný i jako nouzový prostředek k noclehu – nu což – na trampu jsem si zvykl na ledacos, ovšem nebyl jsem si zcela jistý, zda volný prostor bude způsobilý pro moje parametry, respektive zda nebudu nucen strčit nohy ven a místo ukolébavky notovat: „Mám malý stan, mě na nohy táhne…“ A jak to tak bývá, všechno bylo jinak…

Z Veselí nad Moravou jsme se vypravili ve 14 hodin do Brandýsa, dálnice však těžce zklamala a místo dopravního tahu připomínala slalom s omezenou rychlostí, a tak jsme nabrali téměř hodinové zpoždění. Průtrž mračen, krupobití a omezená viditelnost na části dálnice na rychlosti taktéž nepřidaly. Ale i tak se podařilo po odbočce na exitu 21 (dále byla hodinová kolona skrze havárii) přes Říčany a Úvaly dostat do Brandýsa v 18.30. Prvním strategickým úspěchem byl fakt úspěšného zaparkování – u hospody U kulaté báby – což byl slibný začátek – a hajdy ven - podívat se po známých a kamarádech.

Jako nástupní směr jsme zvolili nejkratší cestu do zahrad, kde se již konaly vstupní přípravy, dále divácké terasy, nádvoří a nejbližší okolí zámku. Cestou jsme se pozdravili s pětatřicátníky, kteří přiznali, že večerní siestu budou trávit v Záložně, což byl dobrý tip, kuchyně údajně vynikající, Pilsner Urquell přijatelný, i když jsem si říkal zlaté „čéháčko“ (Pivo Černá hora). A tak po nástupní rekognoskaci jsme zakotvili v onom podniku, kde po otevření dveří se již ozvalo brněnské polní četnictvo v čele s vachmajstrem Láďou Vystrčilem, Zuzkou Nathanielovou, Ilonkou Maitnerovou, impozantním Andym a řadou dalších. S povděkem tedy přijali dva poutníci ze Slovácka místo k četnickému stolu. Zanedlouho jsme se setkali i s oními pětatřicátníky z Plzně, v čele se spisovatelem Janem Drnkem. Byl jsem nadšen, že opět vidím onoho vtipálka Janíčka Drnéčka, charismatickou osobnost s neutuchajícím smyslem pro humor a smíchem s vyceněnými zuby jak kanadská pila, jeho charakteristickou fajfčiznu, fúsa a lelík (tak říkával můj tatinek vlasům, svázaným dozadu do copu), a  ihned se podařilo domluvit i individuální „extra pokec“. Vzhledem k nedokončené prohlídce nejbližšího okolí jsme se přechodně rozloučili a směřovali ke „Kulaté bábě“.

První přípitek nebyl – jak jinak – směřován nikam jinam, než na slávu blahoslaveného Karla a na císaře pána a jeho rodinu. Při té příležitosti byla poprvé takto prezentována i kronika Sdružení monarchistů, která vzbudila i zaslouženou pozornost. Moji „maličkost“ však oslovil pojem jiný, procházející jinými útrobami – a to pravé matesy a tlačenka s cibulí. Při té příležitosti jsem si vzpomněl, že tak dobré matesy jsem jedl naposledy na montážích v Mělníku, což je snad již dobrých patnáct let. Vynikající chuťovka a na další den jsem si jich objednal podstatně víc – ostatně kdy si zase na nich pochutnám…?“

A tak z příjemného prostředí kulaté báby bylo nutno zvednout se a vypravit se k pětatřicátníkům. V příjemném protředí, plném humoru, opravdového „kameradenschaftu“ bylo nutno provést degustaci vzorků a za odlehčeného tónu zábava pokračovala dlouho, dlouho přes půlnoc. Ptáček Čížek však opět „zabodoval“, když mě trumfnul domácí broskvovicí, destilátem, který jsem ochutnal naposledy před čtvrtstoletím, a byl snad tím nejlepším, co kdy mohla Morava ze své tradiční lihové produkce kdy nabídnout a strčí do kapsy všechny kořalky na světě. V uvolněné debatě Honza Drnek upozornil na jednu ze svých publikací s názvem „Zlaté hovno“, která byla vydána v Našem vojsku a specifickým způsobem zkoumá úroveň vnímání monarchie v Zemích Koruny České.

Již při večerním setkání od četnictva zazněla zmínka o tom, že „v šest už mosí péct trúba“. (Polní pekárna brněnského polního četnictva) Jestli to bylo už v šest – nevím, ale v 8 hodin ráno jsme spěchali „strčit do huby“ pověstný brněnský komisárek. Poštěstilo se potkat i průvodce brandýského zámku, který přislíbil maximálně vyjít vstříc s informacemi o zámku, prohlídku expoziturou a věnováním propagačních a informativních materiálů monarchistům k propagaci této akce na Moravě. A tak jsme šli na onen komisárek. Měli jsme štěstí, právě jej mistr pekař vytahoval z polní pekárny. Ještě teplý byl ihned pomazán a posvěcen olejem s česnekem. Šlo o placku, silnou asi 2,5 cm o průměru 15 až 20 cm, dělenou na čtvrtky za 20 Kč. Jako milovník gurmánských specialit jsem si neodpustil neochutnat. Přiznávám, že po této zkušenosti jsem si musel opravit vnímání tohoto pojmu. Čerstvě vytažený vynikal křupavostí, vůní česneku a měkkým teplým vnitřkem s dlouho trvající chutí na patře.

Ranní příjezd salonního vlaku jsme bohužel nestihli, a tak nezbylo nic jiného, než utěšit se vědomím, že císařský salonní vagon zavítá i k nám do Brna. A tak zbytek času byl využit k dokonalé prohlídce konduktu historických vozidel z počátku 20. století, stojících na příjezdové aleji k zámku,  mezi nimiž byl vedle Pragovky, Minervy a Laurinky i Rolls –Royce a tři motorky, na jejichž vypravení má zásluhu ing. arch. J. E. Bárta z Prahy. A bylo se na co dívat. 

V 11 hodin se konal slavnostní nástup účastnivších se v čele s posádkovou hudbou AČR z Olomouce. V nástupním pochodu vedle bojových jednotek bylo možno zahlédnout i dragouny na koních, dvě bojová vozidla, polní nemocniční personál, jednotky na historických vojenských kolech a historickou vojenskou hudbu. Všechny jednotky osobně pozdravil za Radeckého pochodu i někdejší náčelník gen. štábu genplk. J. Nekvasil. Slavnost zahájil PhDr. Novák, hlavní organizátor akce, během ceremoniálu bylo možno vyslyšet projevy starosty Přenosila, projev přednesl i potomek někdejšího následníka trůnu Františka Ferdinanda a byli přítomni i zástupci Hohenbergů. Vedle biskupa Lobkowicze bylo možno i vidět rytíře špitálního řádu sv. Lazara Jeruzalémského, slavnost navštívil i postulátor blahořečení císařovny Zity prof. C. Debris v doprovodu Mgr. L. Cekotové. Tradičním hostem je rakouský velvyslanec v české republice Trautmannsdorff. A jako tradičně plno koruníků (členů Koruny české). Slavnostní ceremoniál byl završen několikerým přeletem tří historickým letadel a mistrným shozem při nízkém průletu poselství v tubusu na střed plochy za znění hymny „Zachovej nám Hospodine…“

Ve 12.00 hod. se odebrala většina účinkujících průvodem do Staré Boleslavi, kde  byla sloužena ve 13.00 hod v  Staroboleslavském chrámu Nanebevzetí Panny Marie, Mše sv. za mír u Palladia země české a relikvie bl. Karla I. Tuto celebroval J. Ex. Mons. František Lobkowicz O. Praem, biskup ostravsko-opavský. Osobně jsem se však neúčastnil. Vedle odpočinku jsem především ještě toužil seznámit se s půvaby brandýského zámku i setkání ke krátkému rozhovoru s několika přáteli, z nichž mezi nejvýraznější považuji za osobní setkání s ing. arch. Bártou, a Jardou Konečným, se kterým jsme si opět potvrdili vzájemnou úctu a ochotu ke spolupráci a vzájemné výměně informací. Zdůraznil, že i když je zahlcen maily, všechny sdruženářské pročítá, sleduje a nemá zájem být z naší korespondence jakkoliv vyřazován. A když už se blížilo k 15. hodině, spěchal jsem k zámku v touze shlédnout jej, i kdybych nakonec měl padnout a měli mě seškrabovat ze schodů…

A tak krátce po 15. hodině jsme se vydali na prohlídku expozic, v žádném případě ne nezajímavých. Vedle krásného nábytku, výtvarných skvostů byla snad největšími zajímavostmi prezentace uniforem, chladných a palných zbraní, loveckých trofejí a vyznamenání. Vše citlivě rozvrženo a prezentováno. Vnímavý návštěvník opět mohl obdivovat ornamentálně ručně malovanou výzdobu stěn, doplněnou štukatérskou výzdobou. Nezbytným doplňkem je i několik nábytkářských doplňků vedle kterého upoutá nejen kus z ebenu, ale i vykládané a z různých typů dřeva skládané komponenty, které již dnes neznáme. A tak nelze jinak, než návštěvu zámku v Brandýse upřímně doporučit.

V 16 hodin jsem se zúčastnil programu „Zítra rukujeme“. Budu upřímný – vedle tradičních „kousků“ zhlédnutelných kdekoliv jinde na slavnostech mě program příliš nenadchnul. Může být zajímavý a zábavný pro ročníky mladší, nicméně jako jeden z nejvýraznějších faktorů, celou úroveň a snahu degradující je způsob doprovodného komentáře a režijního vedení. Je mi líto, že chybí prostor k duchaplné stylové komunikaci s obecenstvem, improvizace osobností a mnoho dalších faktorů, které jsou cíleně potlačeny. Protagonisté se stávají herci – loutkami pod režijním vedením, kterému „cosi chybí“ – a hned jsem celou věc začal srovnávat s dojmy po shlédnutí filmu „Noc na Karlštejně“. Postrádal jsem tam to hlavní – příběh… A jako jeden z největších problémů – komunikace mezi protagonisty současnou a monologickou stylizací šéfa. A existuje tolik spisovatelů, kteří jsou schopni napsat jakýsi krátký příběh škrtem pera. Byl jsem upozorněn několika přáteli s názory typu:“…toto tam nepiš, naděláš si nepřátel…“ Nemyslím si. Kdysi nás jeden ze starých kantorů na střední škole nabádal k přijetí zásady: „Naučme se používat obyčejný selský rozum a jako inteligentní bytosti vnímejme kritiku jako pomocníka ke zlepšení naší kvality. Troubovi se můžeš pokusit pomoci jakkoliv a stejně s ním nehneš…“  

Přemístil jsem se – tam, kde byl prostor ke komunikaci, výměně názorů a opatřením si suvenýrů. A první štace byla u brněnského četnictva, jelikož ze zámku jsem již určité úlovky měl. V tom se však objevil Jirka Čížek, znovu mě upozornil na knihu „Zachovej nám Hospodine“ od Jiřího Raka stejně jako na fakt, že sedí u kavárny „Sissi“. A tak jsem všeho nechal a běžel k nově rekonstruované kočárkárně pro knihu, spěšně se pozdravil s nakladatelem Braunerem a rychle pro autogram autora. A udělal jsem dobře. Při prvním nahlédnutí do knihy a začtení se jsem byl příjemně překvapen – stojí to za to a autor Rak není jen opisovačem a seskládavatelem všeobecně známých a dostupných informací. A tak uvedená kniha se stala za 350 Kč s autogramem milým přírůstkem do sbírky monarchistické literatury.

Jelikož čas pokročil, na doporučení „Andyho“ jsme se vrátili „Ke kulaté bábě“ na Staropramen a nakonec já k večeři, na kterou jsem se těšil. Nezklamala mě – na čtvrtkila matesů s chlebem se mi bude vzpomínat příjemně a dlouho – a nejen na to… Nicméně bylo nutno splnit ještě jeden slib – a to dokončení degustace vzorků u Plzeňáků, prezentovat se kronikou Sdružení monarchistů a prohodit několik slov. Přiznám se, že plnění onoho slibu se protáhlo až do půl páté ráno, ranní mši jsem zameškal a ptáček Čížek na ni vyletěl čiperně, jelikož si dobu únavy načasoval s dostatečným předstihem.

Pro mě však noční „pokec“ s Drncem“ znamenal mnohem víc – a to utužení přátelství a rozhovor na řadu temat, při kterých jsem dokázal jen poslouchat s otevřenou pusou a obdivovat se jeho zkušenostem, analýzám a logickým vývodům na úrovni akademika.

Ráno bylo ve znamení očekávání. Na Čížka, rozloučení, odjezd a s jasnou čistou oblohou. Škoda, že den předtím se poněkud mračil, ale bylo nám přáno – nepršelo a teplota se dala taky vydržet. 

Nazpět jsme vyrazili krátce po půl jedenácté, abychom se se dvěma přestávkami vrátili zpět na Slovácko v 15 hodin. Tentokrát již byla cesta podstatně rychlejší, plynulejší a rozhodně příjemnější. A bylo si o čem povídat Akorát musím dodat, že od okamžiku návratu domů jsem sladce spinkal déle než 12 hodin...

Miroslav Pauřík

Sdružení monarchistů

Foto: M Pauřík, MVDr. J.Čížek, K. Voděra

viz zde: Audience u císaře a krále Karla I. - Brandýs n. L. 2014 

Pozn.: Vedle fotografií na našich stránkách lze další foto vidět např. na odkazu:

https://audience-brandys.cz/fotogalerie/