Zemřel Richard Mořic Belcredi

Původem lombardskému rodu Belcredi patřil tvaroženský velkostatek od roku 1819 až do parcelace v roce 1926. Eduard Belcredi jej zdědil po příbuzném své matky, bezdětném Františku Josefovi z Freyenfelsu. Rod Belcredi se významně zapsal nejen do historie Moravy, ale i do historie naší obce.  Má zásluhy na vybudování kostela sv. Mikuláše, základní školy a svým vlivem přispěl k příchodu  faráře a spisovatele Václava Kosmáka. Podrobnosti jsou uvedeny Ludvíkem Belcredi a Janem Skutilem v knize 700 let Tvarožné u Brna, vydané obcí Tvarožná v roce 1988.

Předkové Richarda Belcrediho bojovali proti Napoleonovi a tři ze čtyřech bratrů v nich padli. Byli to Vilém, Ignác a u Ulmu i Hubert. Přežil jen Eduard. Tomu se dostalo pocty aby jako „čestný kavalír“ doprovázel Marii Luisu Habsburskou do Paříže, kde se provdala za francouzského císaře Napoleona. Před bitvou u Slavkova byli na líšeňském zámku ubytováni maršál Murat a generál de Belliard. Po bitvě u Slavkova byl v sýpce v prvním patře severního křídla zámku francouzský špitál. 

Před několika lety jsem se na jednom z pochodů Za Moravu v Brně seznámil s milým a vzdělaným pánem, kterým byl hrabě Dr. Richard Belcredi z Brodku u Prostějova. Jeho zajímavým slovům o historii Moravy naslouchaly v kostele sv. Tomáše desítky lidí.  Oslovil jsem ho. O Tvarožné dost věděl. Zajímal se o její historii i současnost. Pozval mě k sobě na zámek do Brodku. Pro řadu aktivit jsme oba setkání neustále odkládali. Už se za ním nevypravím. 

Richard Mořic Belcredi se narodil se 28. srpna  1926 v Brně-Líšni. Jeho rodiči byli Karel Jiří Belcredi a Terezie rozená Kalnoky. Dětství prožil se svými bratry Ludvíkem Hugem, Hugem a Egbertem na líšeňském zámku. Rodinný majetek jim zabavili nacisté i komunisté. V roce 1949, po vyloučení z právnické fakulty, byl varován před zatčením a emigroval. Přes Vídeň a Innsbruck se dostal do Paříže. Odtud přešel na Univerzitu Svobodné Evropy do Štrasburku, kde studoval politické vědy. V Rádiu Svobodná Evropa pracoval od roku 1951 do roku 1983. Byl i jednatelem společnosti Opus Bonum, která organizovala emigrantské semináře v Bavorsku. Společně s Pavlem Tigridem a s dalšími lidmi pomáhal pašovat zakázanou literaturu do nesvobodných zemí.

Do republiky se vrátil v roce 1989. V roce 1992 dostal v restituci zpět zchátralý zámek v Brodku. Ten byl od roku 1945 používaný jako skladiště. Od roku 1994 vykonával čtyři roky funkci velvyslance ve Švýcarsku.  Sám říkal, že to byly čtyři nejšťastnější roky jeho života. Vrátil se na zámek v Brodku u Prostějova. Pečoval o zámek i o park a podílel se na kulturním dění v obci. Byl lidovým člověkem, mecenášem obce i farnosti. V roce 1998 dostal Řád Tomáše Garigua Masaryka za vynikající zásluhy o demokracii a lidská práva. 

Bývalý redaktor Rádia Svobodná Evropa Richard Belcredi zemřel 20. prosince 2015 v prostějovské nemocnici. Už delší dobu měl zdravotní potíže. Bylo mu 89 roků. 

V sobotu 2. ledna ve 13 hodin jsem se v kostele Povýšení sv. Kříže v Brodku u Prostějova zúčastnil zádušní mše za zemřelého. V plně obsazeném kostele byli přítomni členové rodiny, řádů, zastupitelstev a další hosté. Nechyběla místní dechová hudba, chrámový sbor a hasiči, kteří stáli četnou stráž u jeho rakve. Ostatky Richarda Belcrediho byly převezeny do Rakouska a pohřbeny v rodinném hrobě.

František Kopecký, kronikář ve Tvarožné

(Psáno pro Tvaroženský zpravodaj)