Zamyšlení nad smyslem mší za blahoslaveného JCKV Karla I. Rakouského

Zamyšlení nad smyslem mší 

za blahoslaveného JCKV Karla I. Rakouského

Ve čtvrtek 24. října 2013 byla v Brně v katedrále sv. Petra a Pavla celebrována mše svatá k uctění památky posledního, byť nekorunovaného, legitimního krále českého a markraběte mnoravského, etc., etc. blahoslaveného JCKV Karla I. Rakouského z dynastie Habsbursko-Lotrinské. Nešlo o žádnou jednorázovou akci, ale již o pátou mši tohoto typu, jejíž tradice se začaly psát v říjnu roku 2009. Církev římsko-katolická touto cestou vzdává svůj hold všem osobnostem, které byly v její působnosti svatořečeny, či blahořečeny. Koná se vždy, dle možností organizující farnosti, co nejblíže k datu 21. října, kdy tehdejší „pouhý“ arcivévoda Karel (1887–1922) uzavřel sňatek s princeznou Zitou Bourbonsko-Parmskou (1892–1989).

Už tento zdánlivě okrajový historický fakt předznamenal pozdější dramatický vývoj v životě mladého arcivévody. Je třeba mít na paměti, že arcivévoda Karel už byl tehdy potenciálním následníkem císařského i královských trůnů, protože potomci vzešli z tzv. morganistického (nerovného) sňatku oficiálního následníka, arcivévody Františka Ferdinanda ď Este s hraběnkou Žofií Chotkovou byli z následnictví vyloučeni. Bůh dal, aby se tento teoretický předpoklad naplnil v krátkém časovém sledu v praxi. Již v červnu 1914 byl v Sarajevu zavražděn stávající následník a v listopadu 1916 zemřel císař a král František Josef I. (1830–1916).

Nový císař a král Karel I.Rakouský přebírá řízení říše ve věku 29 let, tedy ve stáří, kdy nelze žádného jedince považovat za dostatečně zralého a zkušeného natolik, aby mohl úspěšně řídit velký a mnohonárodnostní stát v normálních podmínkách, natož v průběhu světového válečného konfliktu. On však tyto schopnosti nejen prokázal, ale ukázal se být též intelektuálně, morálně a mravně daleko výše, než jeho doboví spojenci i protivníci. Sílu ke svým protiválečným, humanitárním, ekonomicko-sociálním, vnitro i zahraničně politickým snahám čerpal nejen z ryzí a neotřesitelné víry v Boha, ale též z podpory své choti, císařovny a královny Zity a ze svého přirozeného intelektu a vzdělání.

Ať již to byl předchozí celebrující kněz, otec kanovník ThLic. Petr Šikula, nebo letos jeho nástupce, otec katedrální farář Mgr. Ing. Pavel Konzbul, Dr., žádný z nich neopomněl zdůraznit právě ty Karlovy schopnosti, morální a charakterové vlastnosti, kterými se i díky víře výrazně lišil a stále liší od mnoha hlav států tehdejších i současných. Kněz při tom nemusí planě šermovat monarchistickými pojmy, každý ví, že šlo o panovníka z Boží vůle, aby dokázal ve svém kázání vyzvednout právě ty klady, které umožnily církvi provést jeho blahořečení. Potom i běžný věřící, účastnící se podobné mše, je nucen se zamyslet nad tím, jaké předpoklady musí skutečná hlava státu mít, aby dosáhla potřebné světské i duchovní autority. A nejen to. Má možnost srovnávat s bezprostřední současností. A pokud tak svědomitě a nepředpojatě učiní, pak mu musí být jasné, jaký je rozdíl mezi moderně smýšlejícím a pomazaným prvním služebníkem státu a jeho lidu, ve srovnání s načas volenou a partajními zájmy podvázanou osobností jakéhokoli presidenta.

Mše svatá, věnovaná památce blahoslaveného JCKV Karla I. Rakouského se tím pádem stává pro všechny přítomné také nepřímou propagací monarchismu. Stává se i součástí objektivního pohledu do naší minulosti a postupného potírání účelově světsky navršeného balastu v hodnocení některých konkrétních historických osobností. Proto se Sdružení monarchistů Brno ujalo věcné pomoci při organizování této mše v nejvýznamnějším brněnském svatostánku a nelituje úsilí, aby to každý rok bylo, pokud možno, ještě důstojnější a smysluplnější než v letech předchozích. Letos se tento záměr zdařil i proto, že se k němu aktivně připojili i další partneři z řad církevních kruhů, Modlitební liga za blahoslaveného JCKV Karla I. Rakouského, Sdružení za blahořečení císařovny Zity. Kluby vojenské historie a podobně.

Letošní mše byla poznamenána i tím, že hned následný den začaly předčasné volby do parlamentu. To do určité míry vytvořilo i poněkud napjatou atmosféru, která se během bohoslužby nakrátko z hlav a srdcí přítomných vytratila, ale opět se přihlásila, když jsme katedrálu opouštěli. Třeba i tím, že tam jakýsi nezodpovědný a smysl zrovna ukončeného aktu nepochopivší volič právě monarchistické Koruny České (?!), rozdával předvolební letáčky. Zřejmě se to nelíbilo ani Bohu, ani našemu patronovi Karlovi a ani většině přítomných a snad i proto KČ ve volbách dopadla tak, jak dopadla...

Dr. Luděk Šubert

Sdružení monarchistů Brno