Vzpomínka na slavnostní instalaci III. a IV. kanovníka v katedrále sv. Petra a Pavla v Brně

První polovina prosince (5., 15. prosince – rozdílné prameny) je pro brněnskou kapitulu významným obdobím. Připomínáme si výročí schválení bulou papeže Pia VI zřízení brněnského biskupství na návrh Marie Terezie a jmenování prvního brněnského biskupa Matyáše Františka hr. Chorinského z Ledské.

Možná že i v právě této souvislosti byla realizována slavnostní instalace III. a IV. kanovníka Královské stoliční kapituly, jehož pozvánku obdrželo i Sdružení monarchistů v Brně. Akt se konal 7.12.2011 v chrámu Páně na Petrově.

Kanovník je duchovní (kněz), příslušející a náležející ke katedrální kapitule nebo ke kapitulnímu chrámu, také označení pro kněze vykonávajícího slavnostní liturgické funkce v určitém kostele. Povinností kanovníka je společná chórová modlitba, účast na slavnostních bohoslužbách a pomoc biskupovi při správě diecéze. Označení se začalo používat v době od 4. do 8. stol. jako označení kleriků žijících ve městech a vedoucích společný, čili kano-nický život podle řehole podobné řeholi mnišské. Odtud vzešly kapitulní katedrály.

Jejich vlastnosti určuje koncil Tridentský žádaje, aby měli příslušné svěcení, a sice tak, by aspoň polovička jich byla kněžími, ostatní pak aby byli aspoň podjáhny; dále aby, kde je možno, všichni dignitáři a aspoň polovina byli doktory či licenciáty theologie, nebo práva kanonického. Ti, jimž svěřena správa duší mají být 25-letí, ostatní aspoň 22-letí , požaduje se bezúhonný život. Tyto obecné požadavky jsou ještě přesněji stanoveny dalšími edikty.

Kromě kanovníků skutečných jsou též čestní kanovníci, kteří mají jen titul a některé insignie kanovnické, ale bez práv a povinností. Jejich počet se řídí podle počtu skutečných kanovníků a bývá různý.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Kanovn%C3%ADk

Ottův slovník naučný

Bylo nám obzvláště milé, že jedním z instalovaných byl i ThLic. Petr Šikula, který se stal naším váženým přítelem, a který je pravidelným celebrujícím knězem námi pořádané vzpomínkové mše svaté za blahoslaveného Karla I. Habsburského, posledního českého krále. Tento rok to bylo již po třetí, a tato každoročně 20.října zahajuje sérii mší, věnovaných právě této osobě. Samozřejmostí byla i naše účast včetně zaslání následující gratulace:

Sdružení monarchistů

občanské sdružení

Konec formuláře

Vážený důstojný otče kanovníku,

    velice mile nás překvapila Vámi podaná zpráva o Vašem jmenování IV.sídelním kanovníkem Královské stoliční kapituly sv.Petra a Pavla v Brně. Vnímáme to jako další hmatatelný důkaz všeobsahující Boží Milosti, po zásluze odměňující své věrné a schopné služebníky Boží.

    Z vlastní zkušenosti víme, že ač jste mlád, disponujete nejen pevnou Vírou, ale i vysokým intelektem, teologickým a všeobecným vzděláním, osobní dobrotou a nevšedním citem pro potřeby nás, běžných křesťanů. Nejen tyto vlastnosti, ale také schopnost s nimi patřičně nakládat jsou velkou Boží Milostí a darem, kterým Vás Bůh obdařil. S radostí se proto připojujeme ke všem ostatním gratulantům k této Vaší osobní poctě.

    Je pro nás velikou ctí a uznáním, že nás počítáte mezi své přátele a zvete nás k slavnostní instalaci a děkovné bohoslužbě dne 7.prosince A.D.2011, v 17:30 hodin do katedrály s.Petra a Pavla. Příležitost k účasti na tak významném církevním obřadu je pro každého z nás velmi vzácná a s radostí tedy toto přátelské pozvání přijímáme. Jménem Sdružení monarchistů Brno Vám přijdou osobně poblahopřát především ti z nás, se kterými se osobně znáte.

     Velmi Vám za zprávu i pozvání děkujeme.

             V přátelské úctě a s křesťanským pozdravem

Jiří S.Pospíšil                      Miroslav Pauřík              

kancléř SM Brno              správce SM Brno                 

Dr.Luděk Šubert

představený SM Brno

odesláno d. p. Th.Lic. Petru Šikulovi před slavnostní instalací

Tušil jsem, že půjde opět o mimořádný a slavnostní akt, který není tradičním, ani periodickým. Z tohoto důvodu jsem se vzdal pořizování fotodokumentace a snažil jsem se vnímat celý hodinový děj, abych mohl o bezpochyby silném zážitku povyprávět.

Tradičním trojím zazvoněním zvonců a následného majestátního varhanního vstupu vcházeli v průvodu kaplani, jáhnové, zástupce OSLJ Vilém Walter, další duchovní hodnostáři a nakonec otec biskup Vojtěch. Obřad se sestával ze slavnostní instalace včetně předání insignií a děkovné bohoslužby za osoby III. a IV. kanovníka.

Po úvodní řeči proběhlo představení (duchovní životopis a informace o vzdělání) a promluvil otec biskup.

Následovalo vyznání víry, slavnostní slib obou nově instalovaných se závěrem: „ …. To přísahám na Písmo svaté, jehož rukou se teď dotýkám.“ Pak otec biskup předal jmenovací dekrety, oba instalovaní byli oděni v rudou mozetu, obdrželi kanonický kříž s iniciálami „MT“ a „J II“ ( souvislost se založením za spoluvládí Marie Terezie a Josefa II.) a hodnostní prsten. Závěrem proběhlo biskupské požehnání a motlitba.

Druhá část slavnosti byla zpestřena stručným výkladem o historii místní katedrály i se vzpomínkou na 234. výročí jejího povýšení. Výkladu s pohledy na barokní výzdobu naplňuje vnímavého člověka obdivem a úžasem k barokním umělcům a architektům, kteří své úsilí dotáhli do majestátní velebnosti, jak ji vnímáme dnes…

Motlitba jest komunikace věřícího s Bohem. Není nutno zdůrazňovat, že ke každému obřadu motlitba patří, jako přijímání Těla Páně včetně čtení z Písma a kázání. To vše jsou jeho součásti a každý zde může najít něco, co promlouvá k jeho srdci a životním postojům.

Pojd'te ke mně všichni, kdo se namáháte

a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout.

Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne,

nebot' jsem tichý a pokorného srdce:

a naleznete odpočinutí svým duším.

Vždyt mé jho netlačí a břemeno netíží.

Mt 11,28-30

Období přechodu podzimu v zimu , nevlídné počasí (i když letos nebylo tak typické) se patrně odrazilo na jemné indisposici otce biskupa, což určitě všichni přijímali s pochopením. Přesto průběh závěrečné části obřadu byl poznamenán úsměvy na závěr i vtipem :

„ Můžete se posadit – máte-li na co…“ (Mimochodem čtvrtina katedrály měla neobsazená místa a vzadu se našli i stojící) o.bis.Vojtěch Cikrle

„… děkujeme vám a jsme rádi, že vás tady máme…“ závěr předneseného pozdravu zástupce mladých věřících

„ …Jestli nemá nikdo již odvahu k akustickým projevům…“ o.bis.Vojtěch Cikrle

A následovalo závěrečné biskupské požehnání. Při odchodu se otec biskup spokojeně usmíval…

Při odchodu nám bylo nabídnuto i malé pohoštění v podobě pekařských specialit – mimochodem vynikající koláčky, řezy, boží milosti aj.

Pro moji „maličkost“ bylo příjemné poznání, že otci biskupovi není humor cizí. Jde o výraznou osobnost, mluvící jasnou řečí a prokazuje umění komunikace jasnou a pravdivou řečí.

Mimochodem – poprvé jsem v katedrále zaslechnul potlesk jako projev souhlasu a uznání….

Miroslav Pauřík