Ve Vlkoši u Kyjova vzpomínali 30. 8. 2014 velkolepě

Malebná a velká slovácká obec Vlkoš u Kyjova se v sobotu 30. srpna 2014 připojila k těm českým a moravským obcím, kde si slavnostně občané připomenuli 100. výročí zahájení 1. světové války. A nejen jí. Spolu se zástupci z partnerské slovenské obce bylo vzpomenuto i 70. výročí SNP a také 75. výročí vzniku 2. světové války. Není divu, protože právě z Vlkoše pocházel i náš druhoválečný, londýnský ministr obrany, armádní generál Sergej Jan Ingr, který se zde v roce 1894 (tedy před 120 lety) narodil a je zde i pohřben. Zemřel roku 1956 ve svém druhém nedobrovolném exilu v Paříži. V roce 1994 jsem se tady jako doprovod skupiny předních válečných veteránů, účastnil slavnostního odhalení pamětní desky generála J. S. Ingra na budově Obecního úřadu.

K osobní účasti na vzpomínkové akci mne koncem června přizval kolega a přítel Ing. Miloslav A. Fryščok ze Sdružení Odkaz legionářů, se kterým mě spojuje nepředpojatá snaha vykládat naše dějiny objektivně a nikoli ideově tendenčně. Octavií jeho syna jsme po 7. hodině ranní vyrazili z Brna. V Sokolnicích jsme přibrali jeho kolegu Radka Macenauera a v sousedním Újezdě jsme přesedli do Citroënu kolegy mjr. v. v. Ing. Bc. Jirky Kolka. Oba s Radkem zastupovali i Svaz letců ČR.  Do Vlkoše jsme dorazili krátce po půl deváté a na obecním úřadě nás přivítal pan starosta Ing.  Jiří Flora se svými spolupracovníky a spolupracovnicemi. Jak jinak než po slovácku štamprličkou výtečné slivovice. K občerstvení byly krajíce chleba se škvarky nebo sádlem, výtečné slovácké koláčky a k zapití alko i nealko, káva, čaj dle libosti. Pomalu se začali scházet další pozvaní hosté.

Úderem deváté hodiny začal plánovaný oficiální program tím, že jsme se přesunuli na okraj obce směrem na Bzenec. Zde následovalo slavnostní otevření místního Vojenského mini muzea po nákladné rekonstrukci. Podíl na jeho vybudování má nejen obec, ale také Čs. obec legionářská. Osobně pak jde o práci mladého nadšence, pana Petra Něničky. V místnostech dvou podlažích staré usedlosti je shromážděno množství artefaktů vojenské povahy od počátku 20. století po současnost. Slavnostní přestřižení pásky místním starostou a jeho slovenskou kolegyní řídil pplk. v. z. Ing Mirek Zeman z Vyškova. Přítomno již bylo mnoho desítek zástupců politických složek, například pan Ing. Zdeněk Škromach z ČSSD, velení AČR, policie, hasičů, vojáků v legionářských i druhoválečných uniformách i běžných občanů. Nechyběl ani slavný válečný veterán, brig. generál v. v. a pilot RAF Emil Boček. Zde si neodpustím dvě věcné poznámky. Za prvé jsem se dozvěděl, že nějaký vůči objektivní vojenské historii zřejmě očkovaný šťoura už dříve správě muzea vytýkal značné množství exponátů německé provenience. Za druhé bude zřejmě potřeba, aby bíle omítnutá budova nesla nějaké výrazně viditelné označení, protože si jí neznalí projíždějící nemusejí všimnout a ochudí se tak o zajímavé poznatky o historii obce.

Kolem poledne následovala mše svatá v místním katolickém kostele, celebrovaná společně místním farářem a vojenským knězem v hodnosti majora. Důstojnost bohoslužby doplnil dětský dívčí sbor za dobrovodu kytary a elektrických kláves. Po zhruba hodinové mši jsme se přesunuli autobusem a auty na místní hřbitov, kde pietní vzpomínková akce vyvrcholila kladením věnců a kytic k hrobu a památníku generála Ingra. Hymnu a večerku zahrála vojenská hudba a byla zde i čestná četa AČR. Historické uniformy zde byly zastoupeny ruskými legionáři, vojáky 1. čs. samostatné obrněné brigády v Británii, jedním vojákem v tropické uniformě 11. čs. praporu Východního od Tobruku a náš voják ve válečné francouzské uniformě. Druhováleční tankisté nedaleko odsud rozvinuli své polní ležení s ukázkami výzbroje, výstroje a vybavení včetně několika džípů a nákladní dodžky. O to projevily zájem především děti s rodiči.

Odpoledne byla celá vzpomínková akce završena v místní restauraci bohatým rautem a volnými besedami mezi zúčastněnými. K mé lítosti již zde chyběl můj bývalý student z vyššího kurzu VA v Brně, nyní plukovník letectva Ing. Jan Holek. Moc společných chvil na vzpomínky nám nebylo dopřáno, ale obnovili jsme e-mailový kontakt, takže si ještě čas najdeme. Ve zmíněné restauraci však již vyčkával člen našeho sdružení kpt. v. z. Ing Libor Musil se svou krásnou partnerkou Karin a obřím ročním štěnětem von Laudonem. I oni se však po půlhodině živé debaty museli vrátit do Veselí. Velmi dobře jsem si potom popovídal i s panem starostou a některými jeho kolegy a také s bývalými kolegy z aktivní služby v armádě. Domů jsem v opačném gardu dorazil před 18. hodinou. Během cesty jsme s Milošem, Radkem a Jirkou vysoce kladně hodnotili prožitý náročný den.

Tentokrát zcela absentovali zástupci v c. k. vojenských uniformách, ale takový už je život. Ve Vlkoši mají díky svému slavnému rodákovi, generálu Ingrovi, dost výrazné legionářské sklony, což je třeba respektovat jako daný fakt. Na straně druhé během akce nepadlo jediné hlasité slovo, které by nějak znectívalo naši c. k. rakousko-uherskou historickou minulost, takže mohu s čistým svědomím konstatovat, že to byla již třetí důstojně a objektivně pojatá vzpomínková akce a pieta za oběti válek, mezi kterými zcela určitě nechyběli ani příbuzní předkové téměř každého z nás. I když jsem tam žádnou aktivní roli tentokrát neměl, přesto jsem se svým monarchistickým zaměřením nijak netajil a v kuloárních debatách při tom nedocházelo k žádným příkrým ani mírným názorovým střetům. Vlkoští mohou být na svou akci právem pyšní a do budoucna mají tradičně na čem stavět. Díky, krásné, malebné a srdečně pohostinné Moravské Slovácko!

Prožil a zaznamenal

pplk. letectva v. v. Dr. Luděk Šubert

Sdružení monarchistů Brno