"Vašnosti - přejou si druhý tuplák?" II. díl

Opětovná dvojitá akce dvojité Brno kontra Vranov

 

Po hodinové vzpomínkové akci bylo možno projít se po petrovských hradbách, které opět upravené čisté a kvetoucí se mohly chlubit netradičním architektonickým pojetím i s kompozicí tekoucí vody na někdejší úrovni stávajících betonových schodů, prohlédnout si panorama jižní části od východu k západu, jakož i obdivovat nápaditost všech instalovaných doplňků včetně zasazeného dominantního kříže pro vzpomínku na návštěvu papeže Benedikta v Brně – Slatině.

Zeleň i celkový design působil příjemným, skorozahradním dojmem a sluníčko začalo nabírat na síle. A tak v malých skupinkách se účastníci slavností přesunuli autem, bezplatnými autobusy, i „šalinó“ k bývalé střelnici za Anthroposem, kde začínala další, volná část programu.

 

 

 

Střelecký den na císařské střelnici

 

 

Po další, ochlazující procházce stinným parkem se dalo dojít k vlastní střelnici, zdobené nejvýraznějšími ozdobami, kterými byly žluto-černé císařské vlajky. Hned vedle na zelené ploše vedle hřiště, na které byl vstup zapovězen, se skvělo množství stanů s polní kuchyní, poštou, fotografem, prodejci dobových upomínek, vyhrávajícím flašinetářem, dále pak jednotlivá ležení historických skupin, a vlastní střelnice.

Vlastní střelecký den byl uveden nástupem jednotlivých jednotek za dechového doprovodu C. K. polní hudby Jevíčko a následnou střelbou, kterou zahájil JCKV František Ferdinand.

 

 

 

 

Ústřední atrakcí byly bezpochyby ostré střelby s možností soutěže rodin. Krásné fotoreprintové dobové terče si mohli jednotlivci i rodiny zakoupit včetně zkoušky střelby „naostro“. Ty se pak dozajista stanou ozdobou pokojů těch malých i velkých kluků.

 

Ve volných chvílích pak pokračovalo přátelské setkávání spřízněných duší, rozhovory, jakož i navazování přátelských a pracovních styků. K tomu vyhrával válečný invalida – příjemný flašinetář, usmívající se na každého, ochoten se kdykoliv vyfotit. I polní pošta byla v plné permanenci i s násadkou, perem a inkoustem. Další perličkou byla možnost si i pohlednici orazit razítkem „ZCENZUROVÁNO“… A tak i jedna pohlednice putovala do hlavního města monarchie Vídně k našemu příteli, p. Leovi Ge…

 

 

Přestože dopolední dění na střelnici bylo zajímavé, nápadité, s řadou dobových archaismů, atraktivní, s lidmi, znalými historie a ochotných vzájemně komunikovat, dopolední účast širšího obyvatelstva byla žalostná. Možná, že odpoledne byla návštěvnost vyšší, nicméně to už jsem putoval na akci další, souběžnou a to tentokráte do Vranova u Brna na přednášku PhDr. M.Vařeky o Liechtensteinech..

 

 

Vranov jest krásnou vesničkou na periferii Brna – za Soběšicemi a Útěchovem, zasazenou do krásné, částečně zalesněné pahorkatiny s výraznou dominantou, a to kostelem a klášterem paulánů. Přiznávám, že přestože jsem kdysi touto cestou pracovně jezdil, o místních půvabech jsem neměl opět ani tušení, o historii ani nemluvě. A tak po příjezdu do Vranova mě čekal výšlap množství schodů ve značném vedru mezi zahrádkami a domy až na samotný vrchol k duchovnímu centru.

Přestože mě mrzela „sólojízda“, nakonec sám jsem přece jen nezůstal. Po krátkém odpočinku jsem se setkal nejen s manželi Frelichovými z Prostějova, ale i s milou paní hr. Salm – Reifferscheidt z Rájce, která přicestovala těsně před zahájením. Ale i tak jsme si stačili ještě vyměnit několik zdvořilostních vět a opět mi rozšafně předvedla svého „pamatováka“ ve smyslu citace jednoho z mailů před půl rokem a poctila sdílením své bezprostřední přítomnosti po dobu přednášky – tedy vzala místo mezi mojí maličkostí a pí. Frelichovou .

 

Přednáška PhDr. M. Vařeky byla uvedena proslovem ing. M. Juhy a s předmluvou fr. Fr. Holečka, ve které upozornil na vystavený obraz s relikvií Panny Marie Vranovské, coby jeden z nejcennějších předmětů na Vranově vč. obdarování sošky této světice Řádem Zlatého rouna Janem Adamem I. šest dnů před svou smrtí.

Následovalo ústřední tema přednášky. V podání Dr. Vařeky velmi věcná, konkrétní, nabitá množstvím faktů, doplněné promítanou prezentací. (https://www.psli.cz/www/files/Prezentace). Nicméně i při dobré vůli plně soustředit se a zajímavé části přednášky si zaznamenat, při zhuštěnosti přednášených informací toto nebylo k mé lítosti v mých silách. Přesto však podstatné informace lze získat na portálu o.p.s. Po stopách Liechtensteinů a publikacích Dr. Vařeky Lichtenštejnsko. Závěrem pozdravil všechny přítomné senátor Stanislav Juránek.

https://www.psli.cz/rod-lichtenstejnu

https://www.psli.cz/vladnouci-vetev-rodu

https://www.psli.cz/panstvi-morave

https://www.psli.cz/knizectvi-lichtenstejnsko

 

 

Mše svatá

 

Zádušní - za Hanse Adama I.

 

Právě den 16. 6. 2012 jest dnem, kdy vzpomínáme 300-leté výročí úmrtí této osobnosti, výjimečné postavy rodu Liechtenstein.

Právě Liechtensteinové jsou velmi těsně spojeni nejen se založením tohoto kostela Narození Panny Marie knížetem Maxmiliánem, ale i se založením vranovského konventu v září roku 1633.

27. května 1635 pak přijali tento šlechetný dar otcové sedmatřicáté Generální kapituly řádu Nejmenších bratří sv. Františka z Pauly.

 

Podle legendy se zde roku 1240 zjevila Panna Maria jednomu moravskému šlechtici Vilémovi, který (stižen oční vadou) zabloudil v hlubokém lese. Když se v úzkosti modlil k Matce Boží a prosil o záchranu, zjevila se mezi dvěma duby Svatá Panna a nejenže mu ukázala cestu, ale uzdravila i jeho oči. Soška Panny Marie v podobě - v jaké se zjevila - měla zůstat po zázraku mezi duby; Vilém pak nechal na místě postavit dřevěný kostelík, v němž sošku umístil. Místo rychle dosáhlo věhlasu, proto zde byl postaven zděný gotický kostel. Ani ten však poutníkům nedostačoval, proto roku 1630 majitelé panství, knížata z Lichtenštejnu, nechali vystavět kostel nový včetně klášterního komplexu paulánů.

 

Gotická plastika Panny Marie je jednou z nejvzácnějších památek tohoto druhu na Moravě. Je naprosto mimořádná i svým provedením - nejde o klasickou Madonu s Ježíškem, ale Svatá Panna je vyobrazena bez dítěte jako mladá dívka líbezné tváře v modrém šatě, v postoji pokorné modlitby, s ne zcela sepjatýma rukama.

Vedle typických raně gotických fresek na stěnách chrámu se tento kostel pyšní další zajímavostí – Alianční erb Liechtensteinů a Dietrichsteinů (několikerý manželský svazek v několika generacích) je v případě Liechtensteinského znaku převážně modře kolorován. Proč tomu tak je, v současnosti není známo, můžeme se pohybovat výhradně na úrovni hypotéz.

 

Mše byla celebrována fr. Františkem Holečkem, který při bohoslužbě nejen vzpomněl působení paulánů do osudného 12. října 1784, kdy byl konvent císařem Josefem II zrušen, ale i okolností záchrany cenných knih a tisků až do doby, kdy bude činnost konventu opět obnovena, aby mohly být vráceny. 30. srpna 1992 se pauláni na Vranov vrátili. Při slavnostním otevření se i papežský nuncius dlouze zadíval do míst, kde někdy seděli poslední bratři řádu Paulánů.

Vedle této vzpomínky hovořil i o výjimečném působení lichtenštejns-kých knížat ve věci podpory vzdělanosti, náboženství a budování rozsáhlého duchovního centra, pramenícího z hluboké křesťanské víry. Ostatně rod Liechtenstein doposud tento řád sponzoruje a    podporuje, což ukazuje jednoznačně na mecenášství a snahu o veřejné dobrodiní Liechtensteinů, tradujícího se po řadě desetiletích, a v současnosti podporovaných JNV Hansem Adamem II., vládnoucím knížetem liechtensteinským.

 

Na horním obrázku kopie Řádu Zlatého rouna, kterým byla obdarována Hansem Adamem I. šest dní před jeho smrtí soška Panny Marie Vranovské, pod ním pohled na kůr do píšťal chrámových varhan.

 

Liechtensteinská krypta, místo posledního spočinutí moravských Liechtensteinů

 

 

Závěr patřil prohlídce netradičně pojaté nadzemní krypty, jehož střecha částečně tvoří prostranství před vstupem do vranovského kostela. Nutno zdůraznit, že šlo o prohlídku poslední - před uzavřením krypty, její rekonstrukcí a opravou.

Dr. Vařeka promluvil na závěr o stavebním vývoji, historii i posledním využití krypty a orientaci uložení sarkofágů uložených.

Upozornil na cenné černé ebenové modlitební lavice se smrtihlavy před zvláštností - malou oltářovou mříží před vstupem do nejstarší části, kde jsou vedle dalších uloženi i Hans Adam I. s manželkou Edmundou. Několik fotografií uzavírá tento díl dvojité reportáže.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Štítek Kateřiny, princezny Liechtenstein, roz. bar. z Boskovic a pohled na dětské cínové sarkofágy

 

Sarkofágy Jana Josefa Liechtenstein a jeho manželky Josefy Sofie, rozené hr. Fürstenberg

 

 

 

Sarkofág Hanse Adama I a jeho manželky Edmundy (uprostřed)

 

Miroslav Pauřík,

Sdružení monarchistů Brno