Rudé vlčí máky od Passchendaele v Tuřanech 11.11. 2012

V neděli 11. listopadu 2012, po 16. hodině večerní, se na Revoluční ulici v Brně-Tuřanech začali scházet lidé v historických uniformách i dobových kostýmech. Muži, ženy i děti. A samozřejmě též místní civilní občané obou pohlaví a různého věku. Zhruba uprostřed ulice se v malém parčíku nachází pomník vojákům Rudé armády, kteří zde padli v bojích o Brno v dubnu 1945. Vzpomínkový akt u přízežosti mezinárodního Dne veteránů se zde konal již po několikátý rok a stala se z toho důstojná obecní tradice.

Těch uniformovaných i v dobových oděvech se zde sešlo odhadem kolem stovky. Byla zde nejen jednotka Rudé armády z 2. světové války, doplněná dvěma vojáky v rumunských uniformách, ale také důstojník v battledressu naší 1. čs. samostatné obrněné brigády ve Velké Británii a štábní kapitán Vlastimil Schildberger st. v polní uniformě našeho 1. čs. armádního sboru v SSSR. Byli zde též rakouští dělostřelci z dob napoleonských válek a poloviny 19. století, vedení věhlasným kanonýrem Božejem Urbanským i s malou funkční replikou polního děla té doby.

Nejvíce však byli zastoupeni vojáci z Velké války, jak byla nejprve logicky nazývána 1. světová válka 1914–1918. Byla tu c.k. jednotka polního četnictva, vedená vachtmistrem Vladimírem Vystrčilem, kterého doprovázela šarmantní dáma Zuzana Nathanielová. Další prostí vojáci a důstojníci c.k. armády i s dámami. Chybět nemohli ani důstojníci brněnského ostrostřeleckého sboru, vedení hauptmanem Pavlem Hofmannem. Jejich vrchní velení bylo zastoupeno panem generálem kavalerie Milanem Vartákem a křídelním pobočníkem následníka trůnu, arcivévody Františka Ferdinanda d'Este, majorem Michalem Lukšíčkem. Císařská německá armáda se prezentovala jednotkou v ústroji typické pro první polovinu války, tedy i s typickými přilbami se špičatými hroty. Té velel pan generálmajor Radim Dufek. Protivníky obou armád Ústředních mocností zde představovala jednotka čs. legií na Rusi.

Kromě policistů, zajišťujících pořádek, jsem žádnou jinou současnou uniformu neviděl a tak jsem v té své, podplukovníka letectva, byl jen smutně osamnělým reprezentantem dnešní AČR. Nebyl jsem sám, kdo to nechápal. Původně se měla prezentovat účastí i náměšťská základna taktického letectva, průletem bitevního vrtulníku Mi-24. Z toho však také sešlo, protože se na to prý u toho útvaru nenašly peníze...?! Nějak divně chápou regionální představitelé dnešní AČR Den veteránů. Naše armáda uctívání tohoto dne převzala od svých nynějších spojenců v NATO, ale zřejmě tu absentuje nezbytné historické povědomí příslušnosti k vojenskému stavu a jeho tradicím.

Když už jsem u té kritiky slabých míst dané akce, musím vzpomenout ještě jedno. Pomníček stojí uprostřed parčíku, asi 20 metrů od silnice.

Výhledu na něj stíní velký bilboard jakési firmy, necitlivě až arogantně vystrčený do popředí. Nikomu, s kým jsem mluvil, se to přirozeně nelíbí, ale asi tu sehrály své, komerční zájmy obce.

Ale dost již stínů. Vraťme se k těm kladům, které výrazně převažovaly a k popisu slavnosti. Během čekání na příjezd hlavního organizátora a moderátora aktu, pana Ing. Miloslava Alexeje Fryščoka, předsedy Odkazu legionářů a odboje v naší vlasti o.s., mladé dívenky-školačky, rozdaly přítomným stylizované papírové symboly rudých vlčích máků, které jsme si zastrčili do klop uniforem i oděvů. Tento symbol pochází z Belgického království, z vesničky Passchendaele, nedaleko města Ypry, kde od roku 1915 do konce války probíhaly jedny z nejkrvavějších bojů dané války na Západní frontě. Je tam též velký vojenský hřbitov, který jsem měl tu čest v roce 1994 celodenně navštívit. Také samotné Ypry, které daly jméno jednomu ze smrtících plynů-yperitu. Od přátel z c.k. polního četnictva jsem též dostal krásný zasklený stojánek s vojenským portrétem JCKV Františka Josefa I. Obojí má již své trvalé čestné místo na mém pracovním stolku.

Po půl páté podvečerní pan Fryščok pietní akt zahájil. Pak postupně předal slovo panu Bc.Aleši Jakubcovi, starostovi Tuřan a panu místostarostovi Michalu Krátkému.K úpatí pomníku položil kytici pan Anton Petrakov, atašé Generálního konzulátu Ruské federace v Brně. Následovaly hrané hymny Ruska a Rumunska. Po té mladý školáček nádherně naživo zazpíval českou a slovenskou státní hymnu, za což sklidil hromadný aplaus. Na povel pana pplk. Ing.Stanislava Jaskolowskiho, z c.k. artilerie Krakov, vytvořily jednotky na čele se zástavou a generalitou pochodový proud, jehož uniformovanou část jsme se št.kpt.Vlastou Schildbergerem uzavírali. Za námi pak bylo hojné místní civilní občanstvo, včetně dítek s lampiony.

Volným krokem průvod zamířil do centra obce, rozkopanou, ale použitelnou opravovanou ulicí, k místnímu, asi 500 metrů vzdálenému chrámu.

V parčíku vedle kostela akt pokračoval. Krátké zdravice přednesli česky oba diplomatičtí zástupci, tedy pan Petrakov a pan 1.tajemník velvyslanectví Rumunska v ČR, Gabriel Mareš. Také pan pplk. Jaskolowski. Na osobní popud pana hauptmana Hofmanna pan moderátor představil i mou maličkost, jako zástupce AČR. Jsa ve výslužbě, už také patřím k veteránům vojenské služby, tak proč ne, že? Vystoupil jsem tedy pár kroků před přítomné, zasalutoval a zase zacouval zpět. Následoval hlavní projev, který si připravil pan hauptman Hofmann.

Zaměřil se na dvě významná vojensko-historická výročí roku 2012, a to 95.výročí bitvy u Zborova, kde neopomněl připomenout, že se zde tragicky střetly dva české pluky c.k. armády s legionáři. Vzpomněl též 70. výročí posledního boje čs. parašutistů v chrámu sv. Cyrila a Metoděje v Praze, kteří provedli atentát na Heydricha. Byla to objektivně pojatá slova, která se nikoho z přítomných nemohla nijak dotknout.

Pan Fryščok připomněl, že v sousední kapli jsou pamětní desky se jmény několika desítek místních občanů, padlých ve válkách. Dvě dámy pak přistoupily k němu. Jedna s černým praporem, druhá se zvonkem. Byla čtena jména několika nezvěstných, s uvedením oblasti a roku, kde pravděpodobně padli. Po každém jménu zvonek párkrát cinknul. Bylo to velmi dojemné. K jejich památce zazněly po jednotkách a na

povely čestné salvy z pušek.Přidalo se výstřelem i Božejovo dělo. Minomety německé císařské jednotky po té vypálily několik salv barevných světlic. V kapli s pamětními deskami byly položeny květiny, včetně té z rumunského velvyslanectví.

Z další účasti na kulturním večeru na Obecním úřadě jsem se omluvil, protože se začala nepříjemně ozývat má pochroumaná noha. Na závěr tohoto svého reportu mohu s potěšením konstatovat, že jsem si celou sváteční atmosféru patřičně užíval a byl jsem hrdý, že patřím k této společnosti vojensko-historických nadšenců z Klubů vojenské historie. Ač se zde prezentovaly jednotky stran proti sobě bojující, nebo z různých časových období, tak mezi nimi panovala vzájemná vojácká solidarita, respekt a přátelství. Pokud to duše oněch padlých mohly sledovat odněkud zhůry, musely být s tímto vnímáním svých obětí spokojeny. Budu-li v budoucnu živ a zdráv, tak už si podobné akce nenechám ujít.

Fotografie z akce viz https://stastny.rajce.idnes.cz/11.11.2012_Turany/

Dr. Luděk Šubert, pplk.letectva v. v.

Sdružení monarchistů, o. s., Brno