Requiem za JCKV Ottu

Nejen pondělní ráno dne 4. 7. 2011, ale i dny další byly pro stoupence monarchie poznamenány smutnou novinou o úmrtí korunního prince českého, markrabí moravského, vévody slezského, císaře rakouského, krále uherského etc. JCKV Otty v. Habsburg ve věku nedožitých 99 let.

S úlevou jsme přijali aviso z biskupství o službě requiem za Ottu v. Habsburg dne 14. 7. 2011.  Zádušní mše, kterou celebroval Mons. Vojtěch Cikrle, biskup brněnský, se mj. účastnili tradiční účastníci podobných pobožností.

Sdružení monarchistů bylo zastoupeno Dr. Luďkem Šubertem, Jiřím S. Pospíšilem, Miroslavem Pauříkem, Jaroslavem Komprdou, Zdeňkem S. Krejčím s chotí a jako přítel sdružení i ing. Trnka s chotí a praporem moravským. Před vstupem do chrámu Páně se s námi srdečně přivítal dómský farář ThLic. Petr Šikula.

Zvonky  byla zahájena v 17. 30 zahájena pobožnost. V průvodu za křížem vstoupila čestná jednotka Brněnského městského střeleckého sboru pod velením kapitána Pavla Hofmanna, za ní zástupci Královského řádu moravských rytířů svatého Rostislava a Kolumbana, zástupce řádu sv. Lazara Jeruzalémského Vilém Walter, dále zástup duchovních a nakonec biskup Mons. Vojtěch Cikrle. Úvodem byli všichni přivítáni včetně jmenování nejvýznamnějších hostí a zároveň pozdraveni posluchači rádia Proglas.

Po úvodní řeči a čtení z Písma následovalo všemi věřícími vyprošování za spásu modlitbou Kyrie Eleison. Mezi zajímavé okamžiky patřilo i vyprávění otce biskupa o setkání s JCKV Ottou, ze kterého vyzařovala nejen životní síla, moudrost, ale i zvláštní boží záře, která byla i znamením dědictví vlastností jeho otce, bl. Karla, stejně jako královny Zity.

Obřad přijetí těla Páně v brněnské katedrále nejprve duchovními, poté věřícími jest silným duchovním zážitkem, který umocňuje spojení věřícího s Bohem prostřednictvím duchovního. Pauzy mezi jednotlivými úkony byly vyplněny nejen modlitbami, ale i liturgickými zpěvy za doprovodu katedrálních varhan a sboru pěvců.

Závěrem bylo všem zúčastněným uděleno biskupské požehnání. Poté se otec biskup rozloučil se všemi a průvod se odebral do sídla biskupova, biskupské konsistoře, ke krátkému rozhovoru. Celou cestu otec biskup žehnal a zdravil věřící. Poté přátelé na volném prostranství před katedrálou utvořili několik skupinek, sdělujících si nejen bezprostřední dojmy, ale taktéž využili možnosti k navázání dalších přátelství.

I když katedrála byla zaplněna více než z poloviny, nejen já, ale i řada dalších se ztotožňuje s názorem, že osoba této výjimečnosti by si zasloužila více pozornosti nejen u věřících, jakožto donedávna žijícího syna blahoslaveného, ale i u patriotů, kteří v osobě JCKV Otty ztrácejí legitimního, historicky odůvodněného správce, markrabího moravského. Jest nabíledni, že pro osvětu, přiblížení se ke skutečné historii nutno odvést mnoho práce.

Poněkud nám bylo líto, že jsme nezaslechli – byť jen úryvek – hymny Zachovej nám Hospodine. Vždy můžeme najít argumenty pro i proti, přesto však na prvním místě je nutno uvědomit si jasné poselství otce biskupa Vojtěcha, že chrám Páně je především stánkem Božím…

Nemusím zdůrazňovat, že tento zážitek byl duchovní i liturgickou přípravou pro osobní účast na pohřbu ve Vídni. Ale o tom již další vyprávění.

Další fotografie naleznete zde:   Requiem v katedrále

Text a foto: Miroslav Pauřík