Příkladná vzpomínková pietní akce na farnosti Dolní Újezd u Litomyšle

Jak již bylo včas na plakátech i elektronicky oznámeno, konala se o druhém srpnovém víkendu v obcích spadajících pod farnost Dolní Újezd u Litomyšle vzpomínková pietní akce ke 100. výročí vzniku 1. světové války. I když od pátku do neděle 8. až 10. srpna 2014 bylo těžiště akcí v Dolním Újezdě, byly jednotlivé děje i v Horním Újezdě, Jiříkově, Pohodlí a Vidlaté Seči. Zřejmě nejvíc organizačních starostí s tím spojených měla farní rada pod vedením důstojného pana faráře Adama Grabiece a obecní rady, které v Dolním Újezdě vede pan starosta Ing. Stanislav Hladík a v Horním Újezdě pan starosta Ing. Radek Boštík. Aktivně pomáhaly i místní organizace skautů, sbory dobrovolných hasičů, myslivci a další.

Kolega Petr Tichý mou ženu Marii a mě vyzvedl v sobotu na nádraží ve Svitavách, a ještě než jsme vyrazili do místa konání, tak jsme se stavili „U madony“, což je útulná hospůdka kolegy Ladi Hubeného, na skvělý a vydatný oběd. Teprve pak jsme přes Litomyšl dojeli do osady Jiříkova, kde ten den vyvrcholila pietní vzpomínka mimo Dolní Újezd. Pan farář Adam přednesl krátké slovo a příslušné modlitby za přítomnosti obou újezdských starostů, skautíci a školní děti přečetli jména několika místních padlých a k úpatí historického kříže položili hořící svíčičky za každého z nich. Paní Petra, žena újezdského varhaníka, v místním kroji zazpívala svým nádherným, školeným hlasem státní hymnu, a kolega kanonýr Božej Urbanský za pomoci své choti Dáši (oba v dobové ústroji) opět odpálil několik čestných ran ze svého malého polního děla, které v rozebraném stavu převážel na minikorbě svého historického Trabanta Combi. Spolu s ostatními účastníky jsme od pana faráře i obou starostů přijali pozvání na večerní koncert církevní hudby v podání skupiny SOLIDEO.

Cestou na ubytování jsme se ještě zastavili na prohlídku Obecního muzea v Dolním Újezdě, které je umístěno v menší staré hospodářské obecní budově o dvou podlažích a dvorku s přístřešky. Obci platí symbolický nájem 1 Kč a shromažďuje, opatřuje a návštěvníkům předkládá bohaté sbírky zemědělského a řemeslnického vybavení i ukázky ze života místních obyvatel. Nyní je doplněna bohatou expozicí dokumentů od místních lidí, i převzatých z literatury, které se vztahují k Velké válce. Jsou tam i ukázky dobové výstroje a výzbroje vojáků a není pochyb o tom, že je tam cítit ruka Petra Tichého a jeho kolegů z muzejní rady. V tyto dny je tam stálá průvodcovská služba, zajištěná místním skvěle informovaným pracovníkem. My čtyři Brňáci jsme neopomněli doložit, že jsme v informovanosti rovněž kabrňáky.

Popisovat Petrovu usedlost v Horním Újezdě by vydalo na další report, protože je to zhruba čtyřkřídlé dvoupodlažní stavení s řadou místností, dobře vybavené vším potřebným k noclehu i stravování. Má zde i menší živočišnou výrobu. Po krátkém občerstvení a odpočinku nás Petr zavezl na koncert a sám odejel na noční do nedaleké drůbežárny. Koncert se konal od 19. do 20. hodiny v místním farním kostelíku svatého Martina. Je to stará stavba s řadou historických architektonických prvků a působí velmi útulně. Na západní a jižní straně je obklopen vzorně udržovaným hřbitůvkem a před přilehlou farou je prostorný farní dvůr, kde místní pořádají různé kulturní akce. Skupina SOLIDEO je odněkud z Liberecka a tvoří ji čtyři členové, odhadem ve věku 25 až 45 let, muž a tři ženy. Vystupují v oděvech podobných mnišským kutnám, a jak vedoucí skupiny řekl, tak je tento oděv vhodný pro jakoukoli roční dobu a prostředí. Repertoár mají sestaven především z církevních skladeb od dob románských po baroko, ale hrají a zpívají i známé novější věci, vždy řádně okomentované. Zvláštní kapitolou jsou hudební nástroje, většinou vyrobené z rohů nebo kůží domácího i exotického zvířectva. Zhruba stovkou posluchačů zaplněný kostelík jim na závěr mohutně aplaudoval a po koncertu bylo pro hosty včetně nás připraveno zhruba dvouhodinové posezení s občerstvením na místní faře. Aby to přítel starosta Standa Hladík neměl v dané dny příliš jednoduché, tak musel místo koncertu odvézt svou ženu do litomyšlské nemocnice s akutním zánětem slepého střeva. Ale vrátil se a zařídil náš odvoz na Petrův „hrad“. Ještě jsme s Maruš, Dášou a Božejem chvíli poseděli v kuchyni, pokecali a šli spát. Petr se vrátil před sedmou ráno.

Po nedělní vydatné snídani Božejovi vrtalo hlavou, proč přivezený střelný prach při prvním nabití děla jen pšoukne, tak se rozhodl, že si to vyzkouší na menším a mobilnějším moždíři. První rána opět jen pšoukla, ale další dvě už byly uspokojivé. Z nedalekého žabáku se vyděšeně zvedlo hejno divokých kachen, Petrova fenka kamsi zalezla a od nedaleké hospody u hřiště nám přijel vynadat jakýsi místní ochmela, který se zřejmě polil pivem. Ale ustáli jsme to a po obědě jsme před 14. hodinou vyrazili ke kostelu na vyvrcholení akce. Byl jsem tentokrát kapku nervozní, protože v chrámu Páně jsem měl mluvit poprvé v životě. Kostelík byl opět plný, ale zvládl jsem to asi dobře, soudě podle závěrečného aplausu a pochval od pana faráře, starostů a dalších. Nóbl uniformu jsem však měl notně propocenou. 

Dle požadavků pořadatelů jsem mluvil o blahořečení JCKV Karla I. Rakouského i o zásluhách JCKV Zity celou hodinu a snad největším oceněním pro měl bylo, že otec Adam během mše několikrát má slova znovu zopakoval a odvolal se na ně v kázání i v závěru. Po hodinové mši následoval obdobný akt u památníku padlých u kostela. Zde jich však už bylo mnohem víc, téměř padesátka. Paní Petra opět zapěla hymnu a Božej vypálil čestnou salvu. To už mu po boku stála čestná jednotka c. k. polního četnictva v uniformách, pod velením Ladi Vytrčila. Zuzanka Nathanielová měla opět róbu dámy a vytvořila s Dášou Urbanskou dobový módní pár. Vlasta Valášek měl na farním dvoře rozvinutou polní pekárnu. Strážnické výjezdní komando KČ pod vedením Jirky Čížka a ve složení Tonda Janás, Franta Hůsek a doplněné o brněnského šéfa KČ Martina Bernátha v korunních tričkách a s prapory dobře přispělo ke koloritu akce. 

Já osobně jsem byl po uvolněném vnitřním napětí velmi vděčen Jirkovi Čížkovi za to, že neopomněl přivézt slušnou zásobu „čížkovice-broskvovice“. Jen Laďa se Zuzkou se žertem rozčilovali nad úpadkem všeobecné morálky v tom, že se „bezostyšně chlastá“ i na četnické stanici. Nikdo to však nepřehnal a dobrou pohodu dokládal i fakt, že z Božejova kanonu a moždíře pak již pálil kdekdo, pana starostu a pana faráře nevyjímaje. S těmi jsem si nakonec i potykal a přišel s tím otec Adam. Navodil to velmi diplomaticky a kultivovaně. „Pane doktore, prosím vás, neříkejte mi pořád důstojný pane. Já jsem jen obyčejný člověk.“ A já mu na to: „Důstojný pane, neříkejte mi pořád pane doktore, já su taky jenom obyčejné člověk.“ A bylo to...

Božej i Jirka Čížek nakonec museli nechat auta u fary a starosta Standa nás po 20. hodině převezl na Petrštejn, protože domácí pán musel zas na noční. Do půlnoci jsme s koruníky poseděli a potrunkovali v podloubí Petrova sídla a pak jsme se šli uložit. Akorát Franta Húsek sa kdesi zakecal s jiným místním fachmanem a pak musel spat před vraty. V pondělí ráno Tonda Janás navařil pro všechny pořádný hrnec smažených vajec a Petr mě a Marušku hodil do Svitav na vlak v 10 hodin. V poledne jsme již byli doma.

Uvedené východočeské obce se dané akce zhostily opravdu s příkladnou ctí ku prospěchu vzájemných vztahů mezi lidmi dobré vůle. Za užitečné považuji i navázání osobního kontaktu s Martinem Bernathem a rozhodně to nebude ke škodě monarchismu. A Petrovi Tichému můžeme všichni jen upřímě poděkovat, jak vše zvládl jako hostitel, přestože musel i do práce!

Osobně prožil a pokud možno stručně sepsal

Dr. Luděk Šubert

Sdružení monarchistů Brno