Příběh Aloise Musila

Znalec beduínů, zapálený badatel a cestovatel po arabských pouštích, univerzitní profesor, po celý život také katolický kněz. To je charakteristika, která vykresluje nesmírně pestrý a složitý život moravského orientalisty Aloise Musila. Narodil se v Rychtářově 30. června 1868. 

 Hymna rakouského císaře a českého krále Františka Josefa zněla za první světové války na Blízkém východě. Rakousko-Uhersko totiž stálo na straně Osmanské říše. „V září 1917 v hospicu pobýval rakouský arcivévoda Hubert. Přijel podpořit rakousko-uherské vojáky, kteří tu tehdy bojovali na straně Turecka.“ To mi v Jeruzalémě řekl Markus Bugnyar, rektor zdejšího rakouského hospicu, což byla už od poloviny 19. století jedna ze základen rakouského působení ve Svaté zemi.

Samozřejmě že přišla řeč na slavného moravského rodáka. „S arcivévodou tu byl také Alois Musil. Měl velmi obtížný úkol srovnatelný s misí britského důstojníka T. W. Lawrence, který stál v konfliktu na druhé straně. Musil měl sjednotit různé beduínské kmeny, aby bojovaly proti Britům po boku Osmanské říše, a tedy i rakouského císaře. Doktor Musil ale bohužel neuspěl, což možná poznamenalo i výsledek první světové války.“

Ano, katolický kněz ze zemí Koruny české pomáhal muslimskému sultánovi v marné snaze o udržení jeho impéria. Znalci Musilova života ale upozorňují, že podle všeho nešlo o jeho volbu. Vídeň mu na rozdíl od českých institucí pomáhala v jeho vědeckých začátcích a z toho vycházela i jeho loajalita. Musil se k Orientu dostal přes bibli, jako kněz chtěl poznat kraje, kde se vše odehrávalo. A poznávat chtěl s urputností, která občas bývala okolí až na obtíž. Pojďme se podívat do jeruzalémské Ecole Biblique, katolické Biblické školy, kde Musil více než rok studoval.

Ředitel ústavu Jean-Michel Poffet si se mnou dal schůzku v archivu. „Vedeme záznamy od založení školy v roce 1890. Tady v třídní knize ročníku 1895-96 máme Aloise Musila z olomoucké arcidiecéze. Studoval biblické vědy, náboženský zeměpis a orientální jazyky. O rok později měl navíc zapsanou archeologii. Ve druhém ročníku ale po čtyřech měsících z vlastního rozhodnutí odešel.“

Proč Musil odešel, ředitel netuší. Ví se to ale dobře z Musilovy korespondence - například ho zklamal učitel hebrejštiny, který toho znal méně než student z moravského Rychtářova. I proto rozčarovaný Musil svá studia přenesl z Jeruzaléma do Bejrútu. „To je zajímavé. Víte, škola tehdy začínala, ten profesor byl asi velmi mladý,“ omlouvá ho ředitel.

Za studií začal Alois Musil cestovat po Arábii. Na území dnešního Jordánska objevil v poušti unikátní zámeček Kusejr Amra z 8. století. Mě ale vždycky mnohem víc zajímaly jeho cestopisy a politické rozbory. Musilových knih vyšly desítky, zvukové záznamy jeho přednášek už jsou ale dostupné bohužel jen v archivu Českého rozhlasu.

Po první světové válce mnozí čeští „vlastenci“ otloukali Musilovi o hlavu, že sloužil Vídni a že měl velmi blízko k poslednímu císaři Karlovi a císařovně Zitě. Nakonec si ale nad Musilem vzal patronát osobně prezident Masaryk a Alois Musil se tak mohl přiřadit ke špičkám československé vědy.