Karel Habsbursko-Lotrinský – legitimní idol, nebo bezbranná oběť?

Když si i Řídící rada Sdružení monarchistů Brno dělala na přelomu roků 2013 a 2014 přirozenou inventuru v činech, názorech a postojích, jak a kam dál, zákonitě narazila na zdánlivě okrajový problém, jak vnímat a tím i ve své korespondenci s členy a partnery titulovat vnuka patrona našeho sdružení, blahořečeného JCKV Karla I. Rakouského.

Současný arcivévoda, JCKV Karel Habsbursko-Lotrinský, je řadou našich radikálních legitimistů vnímán jako neoddiskutovatelný český král, aniž by v daném státě měl faktickou panovnickou moc, podmínky k jejímu prosazování a aniž by proběhly oficiální procedury jeho intronizace. Protože bychom měli rádi v tomto směru jasno, obrátili jsme se s tímto problémem na uznávaného monarchistického odborníka v oblasti genealogie rakouského Arcidomu, kolegu Mgr. et Mgr. Petra Nohela. Z jeho ochotné, srozumitelné, ale i dost obšírné odpovědi si s jeho svolením dovolujeme citovat nejpodstatnější odstavce. Z uvedeného nechť si každý monarchista vyvodí příslušný závěr sám.

Situace s titulaturou bohužel není jednoznačná. Zaniklá monarchie, která ovšem respektovala nástupnické právo, a současná republika jsou mimoběžné právní systémy, takže se v určitém slova smyslu dá říct, že stále fungují paralelně vedle sebe, byť se vzájemně míjejí a neuznávají. Dokladem toho je, že samotnou existenci republiky nepovažujeme jako monarchisté za důvod pro ukončení nástupnictví.

Víme tak například, že arcivévoda Karel je následníkem trůnu a také ostatní české prince a princezny nemáme problém nazývat princi a princeznami. Jejich nárok na trůn zkrátka se vznikem republiky nezmizel, i když současný republikový právní řád oněm nehovoří – a to je dobře, pak by to totiž teprve problém byl.

Nicméně – král se stává králem korunovací, to je nesporná věc. Před korunovací je to „pouze“ korunní princ. Korunovace má navíc i svůj duchovní význam, zejména z katolického pohledu. Biskup pomazává prince na krále a tím ho včleňuje do apoštolské posloupnosti (podobně, jako když se světí kněží nebo biskupové. Ti se také stávají nositeli duchovní moci, která se předává a takto se táhne až k apoštolům). Pokud tedy korunovace neproběhne, není možné v pravém slova smyslu hovořit o králi (nebo císaři).

Aby nebylo možné vznést žádnou pochybnost o tom, že dotyčný je panovníkem, je tedy zapotřebí dvou věcí:

1. Aby se jednalo o následníka co do pozice v rámci dynastie, tedy aby to opravdu byl princ první v řadě;

2. Aby byl na krále pomazán biskupem;

Takto vypadá věc jako jednoznačná, nicméně komplikuje nám ji Pragmatická sankce, ve které je mimo jiné stanoveno zrušení tzv. interregna, tedy doby mezivládí – tedy právě od úmrtí předchozího panovníka do korunovace následujícího. Tak se de facto stává korunní princ králem ihned po smrti svého předchůdce – a tedy teoreticky i v republice. Korunovace je v tomto pojetí spíše potvrzení a znovuobnovení již reálně existujícího stavu. ...Proto u nás titulujeme králem Františka Josefa I. nebo bl. Karla I., i když korunovaní nebyli.

A tady je právě zakopaný pes. Pokud bude chtít někdo označit JCKV Karla za krále, tak se odvolává právě na toto ustanovení a má svým způsobem pravdu. Kdo bude chtít označit JCKV Karla za prince nebo arcivévodu, tak poukáže na absenci korunovace a má svým způsobem také pravdu. Jak z toho ven?

Nejlépe bude asi v této věci respektovat praxi samotného Arcidomu, v jehož rámci jsou členové rodiny titulováni jako arcivévodové a princové (arcivévodkyně a princezny). Ani JCKV Karel není titulován jako král nebo císař, o čemž veřejně hovoří i v tisku. Určitým návodem se nám může také stát pohřební obřad JCKV Otty Habsburského, který je oficiální záležitostí Arcidomu a tam byl JCKV Otto představen jako císařský princ rakouský, korunní princ uherský a český, atd. Nebyl představen jako císař a král, přestože by podle Pragmatické sankce takto osloven být mohl. Habsburkové samotní dávají evidentně přednost výkladu, který s korunovací počítá. A když takto nenazývají ani Ottu, který jako korunní princ období monarchie zažil, tím méně by přistoupili k této titulatuře u současného Karla.

A na závěr dobrá zpráva: titul markraběte moravského (podobně jako vévody slezského) není vázán na žádnou korunovaci a náleží automaticky hlavě rodu. JCKV Karel tedy jako hlava rodu markrabětem moravským je a je možno ho tak titulovat. Zde můžeme kromě praxe vyjít také z téhož pohřebního obřadu, kde byl i zesnulý Otto jako markrabě moravský a vévoda slezský bez problémů titulován.

Osobně se domnívám, že označením JCKV Karla za císaře a krále se pořadatelé nedopouštějí zásadní chyby, ale z důvodů společenských a zdvořilostních je dle mého názoru lepší označovat JCKV Karla některým z jeho nezpochybnitelných titulů (například arcivévoda rakouský, princ český apod.) a souhlasím s tím, že to naší věci prospěje lépe. Myslím, že i on samotný by upřednostnil ono „skromnější“ pojetí.

Mgr. et Mgr. Petr Nohel

Dlužno přiznat, že se nám tímto pojetím poněkud ulevilo v tom, že i naše „skromnější“ pojetí není chybné. Výše uvedený text ovšem nastoluje celou řadu problémů dalších, které možná vyvolají následnou diskusi. Uvedené pojetí totiž vychází z předpokladu obnovení Království českého, Markrabství moravského a Vévodství slezského v modernizované formě části celého Habsburského soustátí. Jenže za ostatní jeho části nelze hovořit a Království české mělo svá specifika a tradice výběru panovníka a jeho korunovace již dlouho před rokem 1526, což by i s přihlédnutím k legitimistickým nárokům JCKV Karla mělo být známo a zohledňováno...

Řídící rada Sdružení monarchistů Brno