Hrdinové mezi námi, aneb Bezpečnost občanů ohrožena

Ve středu 20. dubna 2016 dopoledne se ke mě dostavil kolega Jaroslav Komprda, aby mi pomohl seřídit PC. Když si svlékl bundu, tak jsem viděl, že má silně zafačovány obě ruce mezi loktem a ramenem. Zeptal jsem se ho, jak k tomu přišel a nestačil jsem zírat. Okamžitě mě napadlo se o tu neuvěřitelnou informaci podělit i s ostatními monarchistickými kolegy. Takže tu to máte:

V sobotu 16. dubna 2016 šel Jarek Komprda do Tesca pro jídlo. Bylo kolem 17. hodiny v podvečer. Zpět na šalinu před nádraží se vracel podchodem, tzv. Myší dírou. Už za polovinou si všiml, že nějaký bezdomovec tam verbálně hrubě napadá nějakou ženu. Statečně se jí zastal, ale se zlou se potázal. Ráně rukou od bezdomovce ještě uhnul, ale útoku středně velkého, hladkosrstého dobrmana však již uhnout nestihl a ten se mu zakousl nejdřív do levé ruky. Toho špindíra využil a chytil Jarka pod krk, načež se mu pes zahryzl i do druhé ruky. Chladicí taška s jídlem byla jen slabou zbraní. Náš kolega se urputně bránil a podařilo se mu uvolnit do té míry, že chlap i pes útok neobnovili, což našemu rekovi umožnilo zavolat policisty. Z davu přítomných lidí nepomohl nikdo a tak zřejmě zmizela jak napadená žena, tak nejdříve pánem odehnaný čokl a pak i ten špína i s batohem. Na místě zůstal jen nepořádek a zraněný, krvácející Jarek.

Asi po 10 minutách se od Tesca přišourala policejní hlídka. Když viděla, že je klid, měla tendenci se vrátit, takže ji Jarek musel doběhnout. Na doporučení policistů odešel nejdříve na lékařskou pohotovost na Ponávku a pak se odebral na Obvodní oddělení Policie ČR na Běhounskou, kde s ním sepsali protokol. Tím vše skončilo a náš kolega mohl vyrazit na setkání se synem Jindrou, který právě dorazil autobusem z Prahy.

Nechci tipovat, kolik z nás by se v podobné situaci dokázalo zachovat stejně, přestože všichni víme, jak je většina naší veřejnosti nevšímavá, netečná a lhostejná k těžkostem bližních. Jak rychle by se na ono frekventované místo dostali policisté v případě, kdyby tam nezaútočil domácí darebák, ale některý z nezvaných cizích příživníků a parazitů? Toť věru otázka. Abych subjektivně nesoudil naše policajty, tak je třeba otevřeně přiznat, že k těmto nepříliš statečným postojům profesionálních ochránců zákona je vede stávající systém. Ten je nutí sepisovat o každém zásahu sáhodlouhá hlášení, namnoze završená tím, že jsou k zodpovědnosti voláni spíše ochránci pořádku než jeho narušitelé. A to zřejmě platí nejen v Brně a na Moravě, ale ve všech našich korunních zemích.

Závěrem lze konstatovat, že buď si musí přes veškerá rizika umět pomoci občan sám, nebo se svěřit do rukou Božích. Jenže Bůh bývá často příliš vysoko a král příliš daleko... Přesto dokáže Všemohoucí stát při statečných, protože Jarek mohl dopadnout mnohem hůř a zranění se mu hojí dobře a rychle. Bůh rovněž nedovolí, abychom byli příliš bohatí a tedy pro různé cizopasníky lákaví. Díky němu nejsme ani příliš chudí, aby nám to vadilo, ale dost chudí na to, aby to odpuzovalo různé nežádané pijavice. Bohu tedy díky za to, že stojí při Czechii, Moravii i Silesii...!

Se svolením přímého aktéra, monarchistického kolegy Jaroslava Komprdu sepsal a předkládá 

Dr. Luděk Šubert

Sdružení monarchistů Brno, z. s.