" Co Brandýs nad Labem L.P. 2012 ? Paráda ! "

Letošní, ale již tradiční setkání milovníků objektivní, účelově nepřekroucené, slavné historie Zemí koruny české se neslo ve znamení celé řady významných výročí a bylo rozděleno na dva tématické bloky, obsahově historicky provázané.

Audience u císaře Karla I. se konala u příležitosti 90.výročí skonu JCKV Karla I. Rakouského (+1922), 120.výročí narození JCKV Zity Bourbonsko-Parmské (1892) a nedožitých 100.narozenin JCKV Dr.Otty Habsbursko-Lotrinského (1912).

Rudolfinské slavnosti byly pořádány k 460.výročí narození JCKV Rudolfa II.Habsburského (1552) a k 400.výročí jeho skonu(+1612).

Záštitu nad celou akcí převzaly: Město Brandýs na Labem-Stará Boleslav a zdejší římsko-katolické farnosti, Zemská modlitební liga císaře Karla I. za mír mezi národy, Vojenský a špitální řád sv.Lazara Jeruzalémského, Městská historická garda Brandýs nad Labem a Matice staroboleslavská, vše s podporou Armády ČR a Ministerstva kultury ČR. Datum konání: 27. až 29.dubna L.P.2012.

Pro mne osobně to byla teprve první účast na slavnostech v Brandýse a vše se od počátku vyvíjelo vždy poněkud jinak, než jsem si v duchu připravoval. Inu "Člověk míní, Bůh mění ! ", ale tentokrát téměř vždy výrazně k lepší variantě. Také názory přítomných jsou zákonitě dvojího druhu. Jinak se vše jeví hlavnímu "šéfkuchaři", jeho bezprostředním pomocníkům a všemu organizačnímu aktivnímu personálu, jinak pak těm, kteří jen bezstarostně zasednou, neb přistoupí k bohatě prostřenému stolu.

Několik dní předem jsem měl naději, že se do Brandýsa dostanu autem, s některými brněnskými kolegy. Uvedená naděje padla a tak jsem si vyhledal spojení vlakem, s přestupem v Kolíně. Musel jsem tím kalkulovat s mnohem delší cestou a zřejmě i kratším pobytem v místě.

Mohl jsem si však vyhradit pouze sobotu 28.dubna. Ještě v pátek večer nastala další změna, spočívající v tom, že mi mailoval kolega Vilém Walter, abych fofrem zavolal kolegovi Františkovi Kopeckému, že má možná místo v autě. Zavolal jsem tedy a měl. Ještě že tak spolehlivě funguje vzájemná informovanost a ochota mezi monarchistickými kolegy a přáteli.

Plk. v.v. P.Filip a V.Walter (Foto: p. Drábek)

Brno jsme opustili před sedmou, v sobotu ráno, a mohl jsem se plně spolehnout na Frantův řidičský um i na fakt, že tři mí společníci byli členové Brněnského městského ostrostřeleckého sboru, včetně jeho velitele, pana Vlastimila Schildbergera mladšího, a zasloužilých ostrostřelců, Bohuslava Adámka a Franty Kopeckého. Vlastík měl šavli, mužstvo flinty i s bodákama. Nebylo se tedy čeho cestou bát.

Jen dopravních komplikací, a ty nastaly na východním obchvatu Prahy, kde se opravuje část komunikace a proto se v severním kurzu našeho postupu vytvořila jen zvolna popojíždějící kolona. Do Brandejsa jsme tedy dohopsali až po deváté hodině.

Bylo krásné, sluneční počasí a okolí zámku, zejména zahrady, se již plnily jak aktivními účastníky, tak diváky. Zatím co se posádka vozu převlékala do uniforem, procházel jsem mezi lidmi. Potkal jsem svého dlouholetého přítele, čerstvého pětaosmdesátníka, plukovníka v.v., Přemysla Filipa. Byl v současné uniformě a jemně mi vyčetl, kde jsem nechal svou. Ve skříni. Během důchodového věku mám potíž ji dopnout a nepřipadalo mi vhodné, aby armádu reprezentoval poněkud břichatější podplukovník. Dlouho jsme se neviděli, tak jsme si při procházce živě sdělovali své osudy a při tom sledovali, zda v tom cvrkotu neuvidíme nějaké další známé. Na nádvoří zámku jsem Přemkovi s potěšením mohl představit kolegu Honzu Drnka z KČ, ve stejnokroji c. a k. armády a s praporem svého pluku.

V poledne byla Audience zahájena nástupem uniformovaných jednotek před hlavní tribunou na severním okraji zahrad. Několik set vojáků v mnoha typech c. a k.stejnokrojů, pěchoty, jezdectva, námořnictva a různých gard, zhruba z rozmezí let od poloviny 19.stol. do roku 1918, tvořilo přední polovinu pochodového proudu. Mezi nimi důstoně reprezentovali brněnské monarchisty, v ostrostřeleckém kolega Vilém Walter za SM, a v c. a k. polním mundúru kolega Ivo Buličič z KČ. Druhá část jednotek byla tvořena jezdci, mušketýry a pikenýry armády císaře a krále Rudolfa II.

z přelomu 16. a 17.století, doplněná i jejich tehdejšími hlavními protivníky v excotických tureckých stejnokrojích. Mezi nimi nechyběli ani obávaní těžcí jezdci suribašiové a zlopověstní janičáři. Kromě domácích Klubů a spolků vojenské historie byli přítomni zástupci snad všech částí Habsburské monarchie, nejvíce myslím z Rakouska. Pestrou směsici uniforem mile doplnila menší četa Bulharů, ve stejnokrojích z konce 19. století. Za šiky historickými pak stála formace Ústřední hudby AČR.

Na hlavní tribuně se pak sešly vskutku reprezentativní osobnosti, mezi kterými nechyběla ani Jeho Výsost, arcivévoda Georg Habsbursko- Lotrinský, zástupci naší přední historické aristokracie, jeho Excelence, rakouský velvyslanec pan Ferdinand Trauttmansdorff a celá řada dalších významných osobností veřejného života. Pan PhDr.Milan Novák, v důstonické uniformě c. a k.armády všechny přítomné přivítal, objasnil smysl slavností a předal slovo místostarostovy města, bývalému náčelníkovi Generálního štábu AČR, generálovi Ing.Jiřímu Nekvasilovi a promluvili též Jeho Výsost, arcivévoda Georg, rakouský velvyslanec a generál Nekvasil předal vybraným uniformovaným jednotkám i jedincům pamětní medaile.

Na závěr ÚH AČR zahrála císařskou hymnu. Pouze ji, protože většinu národností spojuje. Jinak by se z hymen stal promenádní koncert.

Pochodové melodie však nechyběly, včetně legendárního "Radeckého marše." Uniformovaní i hosté v civilu se pak odebrali za Labe, do Staré Boleslavi, kde byla v poutním chrámu Nanebevzetí Panny Marie sloužena mše svatá.

Při předchozím jsem stál kousek za tribunou a snažil se zahlédnout paní MUDr. Janu Balharovou. Do zorného pole se mi však dostala skupinka korunníků, z níž jsem osobně znal pouze pana kolegu Ing.Jindřicha Jenčeka. Přistoupil jsem tedy k nim a představil se. Byl jsem velmi mile překvapen vstřícným jednáním. Skupinku dále tvořili pan český zemský hejtman, kolega Jaroslav Konečný,paní a kolegyně Světlana Radhúská- Pštrossová a páni kolegové Otakar Ryšavý a Novotný. V živé debatě k aktuálním monarchistickým otázkám jsme si dali v zahradách na cestu ke kostelu ještě pivko a debata pokračovala dál, celou cestu. Kostel byl plný, takže jsme se u vchodu krátce pomodlili a zamířili do blízké restaurace na oběd, kde debata pokračovala dál. Já zůstal u piva, protože se mi povážlivě uvolnila horní zubní protéza, abych náhodou neměl z Brandýsa pouze kladné dojmy. Cestou zpět jsem českým přátelům stručně přehrál vývoj konfliktů mezi křesťany a Turky od 15. do začátku 20.století, ale komponovanou ukázku bitevní vřavy mezi nimi jsme již stejně nestihli. To už se k nám přidala i kolegyně, paní Marie Tomsová.

Zatím co jsem bloudil okolím zámku a hledal paní doktorku Balharovou, případně, přes ni, i paní magistru Lucii Cekotovou, účastnili se pražští přátelé vysazení dubu Rudolf II. v zahradě zámku. Opět jsme se setkali na podvečerním rautu, kde jsem měl konečně tu čest osobně se seznámit s hlavním organizatorem této mimořádné akce, panem PhDr.Milanem Novákem. Příliš času neměl, což jsem plně chápal, ale nyní se již konkrétně poznáme, ať se potkáme kdekoli. Měl jsem rovněž čest se osobně poznat s významným monarchistou a známým publicistou, panem kolegou PhDr.Martinem Petiškou, s panem Ing.Arch. Janem Bártou z KČ a paní Ing.Gabrielou Kalinovou,CSc z Modlitební ligy.

Byl jsem naopak rád, že jsem pražským přátelům mohl představit kolegu Viléma Waltera, který tam v jediné osobě zastupoval jak brněnské ostrostřelce, tak Vojenský a špitální řád Lazariánů i naše Sdružení monarchistů.

Dokumentaci pořizovalo několik TV stanic, včetně rakouské ORF. Natáčeli i na tom rautu, kde jsem v kratičkém momentu i já. Jenomže...!

Vzhledem k problémům se zuby jsem si právě plnil žaludek měkkým obloženým chlebíčkem, když mi po vlašském salátu sjel kousek salámu. Nejenže to natočili a nevystřihli, ale dokonce odvysílali. Ještě že k tomu ti kamarádíčci nepřipojili jmenovku...

Krátce po 17.hodině se naše osádka opět vrátila k autu a vyrazila z Brandýsa přes Prahu na Brno. O překot jsme si sdělovali zážitky a dojmy a tím se stalo, že jsme sjeli z trasy a hodinu kličkovali po východních předměstích naší královské metropole. I tak jsem již byl krátce po 20. hodině doma, v kruhu rodinném.

Co dodat na závěr ? Byl jsem nadšený. Velkou pravdu má přítel Jaroslav Konečný, když říká, že zámek v Brandýse nad Labem, svým historickým významem má ve vínku Boží Požehnání zvláštní, monarchismu zvláště nakloněné atmosféry a mystiky, spojené s Arcidomem Habsbursko-Lotrinským. Většina lidí tam byli buď otevření monarchisté, nebo více či méně skrytí sympatizanti tohoto systému. To se plně odrazilo i na vzájemném pochopení názorů a postojů nás, aktivních monarchistů, ať již jsme z KČ, nebo SM. Máme společný cíl a částečně odlišné cesty k němu. Vedou však souběžně a nic nebrání tomu, aby na určitých místech byly budovány spojovací komunikace.

Je opravdu nejvyšší čas, jak jsme se shodli, monarchistické hnutí vnějšně i vnitřně spojovat a neplýtvat energií na zbytečné, neproduktivní a výslovně škodlivé vnější i vnitřní, naivní žabo-myší války. Takže nejen důstojně připomenutá a několika tisíci spokojených diváků navštívená historická výročí, ale i monarchická setkání a navázaná přátelství tvoří vysoce kladný výsledek celé akce, ze které jsem viděl jen část.

Za to také patří organizátorům i aktivním účastníkům naše hluboké uznání a srdečný dík. A co příští rok?

No přece naplnit slova JCKV Rudolfa II. , v podání pana Jana Wericha:

"Hopsa hejsa do Brandejsa!"

Dr.Luděk Šubert

Sdružení monarchistů Brno