28. 6. – Velká válka aneb Začalo to v Sarajevu…

V sobotu 28. 6. 2014 uplynulo 100 let od atentátu na Františka Ferdinanda d’Este. Ku této příležitosti za účasti řady sponzorů proběhla řada akcí nejen v Brně, s touto událostí spojených. V Brně např. vedle celodenního programu na c. a k. střelnici v Pisárkách i další doprovodné akce jako bylo např. mše za oběti války, sloužená v chrámu Páně U Jakuba, příjezd historického salonního vlaku z NTM Praha, rekonstrukce atentátu na JCKV Františka Ferdinanda d’Este a také byl zahájen projekt Velká válka včetně doprovodných vernisáží. Nezbytnou, ale o to významnější součástí bylo i slavnostní odhalení náhrobního kamene opomínaného „vrchního šoféra vozu smrti“ AIII – 118 šikovatele Leopolda Lojky, konané dne 29. 6. 2014 za účasti Lojkova prasynovce prof. Klause Lojky z Vídně, jehož iniciátorem byl Mgr. Jiří Skoupý a realizátorem především Brněnský městský střelecký sbor za bohaté účasti sponzorů, mezi nimiž byl i kníže Karel Schwarzenberg.  

Slibná předpověď počasí, stejně jako předběžně připravený itinerář dávaly naději na nevšední zážitek. Program byl nalajnován, a tak se „lonťáci“ ze Slovácka v podobě Mirka Pauříka a Romana Zelíka těšili na ty ze „štatlu“. I když „malá ranní popravková“ byla spojena s jistou námi nezaviněnou nepříjemností, která nám poněkud otrávila cestu do Brna, pozdější zážitky byly určitě nezapomenutelné, ve kterých malý škraloup nezkalí celkový dojem.  

A tak slovácké duo vyrazilo k rekognoskaci c. a k. střelnice v Pisárkách. Vše bylo v plném proudu příprav před zahájením a taky čas kolem 9. hodiny měl výhodu, že nebylo všude takové množství návštěvníků, a dala se pořídit i řada fotografií bez rušícího civilního obecenstva. Přiznám se, nejvíc jsem byl zklamán neúčastí částí četnictva v čele s Láďou Vystrčilem a paní Nathanielovou, i s polní pekárnou, která byla umístěna ne na střelnici, nýbrž na Špilberku.

Mezi zajímavé exponáty, vystavené v tomto prostoru, bylo pozoruhodné dělo (houfnice?) a funkční obrněný vůz. Z polního lazaretu mě zaujala pilka, sestry a chirurgické nářadí, jejichž design se příliš nezměnil. Program se začal rozbíhat a bylo vidět mašírující jednotky zúčastněných, vyhrávající dechovky, dva hrající flašinetáře i skupinky rozmlouvajících v uniformách, ochotně svolných pózování a fotografování.

Na ploše hřiště mezitím předváděli drezuru jezdci na koních, pro které bylo po úmorné cestě v přepravních přívěsech proběhnutí se po zelené ploše hřiště vítaným rozptýlením a k pozdějšímu angažmá. Koníci byli evidentně ve formě, ovšem ti později příchozí jezdci mě zklamali v tom, že potřebovali k usednutí na koníka lavici od pohostinských stolů. Někdejší dragouni to nepotřebovali, a my zaraženě sledovali z improvizované hospody a posléze už na odchodu strejce v uniformě a v letech, kteří nemohou vyskočit na koně, ale doslovně na něj musí vylézt…

Čas pokročil a několikerá salva a výstřel kanónu nás upozornil, že bychom se mohli pokusit jet najít místo, kde byl pochován R. Singule a zda najdeme nově instalovanou desku L. Lojky. Vzhledem k jednodenní návštěvě Brna jsme riskli cestu na „Centrálku“ a ono to vyšlo. Mgr. Skoupý společně s příslušníkem BMSS připravovali místo pro slavnostní odhalení dalšího dne. 

Oběd byl v našem případě podáván „u Lamploty“ naproti nádraží. Obsluhující personál znal nejen umění výčepnické, servírovací a takticky přesvědčovací, ale snadno si poradil i s půjčeným kompaktem (zařízení pro foto), načež jsme získali několik dalších fotografií našeho dua.

Určitou chybou organizátorů byla nekoordinovanost časů v kostele sv. Jakuba, kdy na poslední chvíli ono duo přiběhlo krátce před 14. hodinou (dokážu si představit, jak moje impozantní běžící postava s „venter pendulum“ aneb břicho visící, vypadala komicky), když byl v plném proudu jakýsi svatební obřad. Půlhodinová prodleva byla i nebyla výhodná. K duu přibyl i představený SMB Dr. Luděk Šubert, s ochotně pózující skupinou brněnských ostrostřelců. Také se zde mihla naše členka paní Ilonka Majtnerová, která byla angažována coby příslušnice brněnského četnictva, plnící si své povinnosti jinde.

Ve 14.30 byla sloužena mše za oběti války. Mši celebroval otec Václav Slouk, děkan a farář u sv. Jakuba, s jedním ministrantem. Čelní řady zaujali brněnští ostrostřelci a kostel se setkal s více než poloviční naplněností. Škoda že jsem nemohl pozorněji sledovat kázání s daným tematem související. Přímluvy k Bohu byly směřovány k vyprošení odpuštění za útrapy Velké války, věčný klid všem padlým hrdinům i obětem válek, ochranu před vznikem váky a mnoho dalších. Jako u řady akcí, sledoval jsem víc aktivit a procesů ve vazbě na čas, abychom stihli příjezd císařského kupé na nádraží, taženého parní lokomotivou do Brna.  

V 15.05 jsme tedy spěšně coby doprovodný ocásek brněnských ostrostřelců opustili kostel a spěchali na nádraží. Tady se skupina rozrostla o naši váženou příznivkyni MUDr. J. Balharovou a přišli jsme tak tak těsně před příjezdem vlaku. Kolem hlavního teritoria dějství se již vytvořila značná skupina zájemců a přihlížejících, že my, chudáci, pozdně příchozí, jsme zjistili, že vše kolem dokola zaplněno, je nefotitelné, bez možnosti jakéhokoliv pohybu. A potom, že o akce s monarchistickým podtextem v ústech politiků není zájem a považují je za jakýsi historický folklór a anachronismus! Opak je pravda! Zvláště když je kolem toho mnoho historické parády! A přijíždějící mašinka vesele pískala, jako by se na všechno nepředstavitelně těšila. Bohužel my neuniformovaní jsme měli smůlu. Při té příležitosti však Luděk Šubert našel i naši váženou kolegyni Mgr. Drinockou a pozdravili se i s rodinou Dr. Hýska, autora skvělé učebnice o dějepisu Moravy.

„No nic – počkáme a uvidíme…“ zaznělo z nějakých úst a my jsme navštívili nejbližší osvěžovnu. Poloha byla výhodná – než jsme uvnitř zasedli, poštěstilo se nám pořídit i fotografii odjezdu Ferdinanda a Žofie na Špilberk, kde se měla konat rekonstrukce atentátu. My však byli již unaveni. Sluníčko dalo zabrat... S lítostí jsme se rozhodli upustit od výběhu na „špilas“ a upravit program. A byla to šikovná volba. Místo půlhodiny rozhovoru s  představeným SM se duu SM Slovácko dostalo dvouhodinového – více než přátelského osobního dialogu, resp. trialogu. Vzájemné sympatie v ideových směrech byly nadějí pro případný další rozvoj nově vznikající pobočky Sdružení monarchistů na Slovácku.

Čas kvapil a povídat se mohlo dál. Jenže my měli ještě půldruhahodinovou cestu, a tak jako poslední úlovek jsme chtěli vidět císařský salónní vlak, který měl být přistaven k nahlédnutí z NTM Praha v Brně. Kolem 18. hodiny již byl zde relativní klid (i když stále aktivní zájem) a podařilo se pořídit řadu fotografií, které jsou součástí přiložené prezentace v našem albu.

Přátelské rozloučení tohoto dne bylo skvělou tečkou tohoto dne – i když malou – příjemné prožitky tohoto dne se odrazily i ve šprýmařské náladě onoho dua, které bavilo později část cestujících ve vagoně nižšího standartu, jak byl prezentován na páté koleji a tentokrát jinak – „…po slovácku…“, kdy veškerá negativa byla systematicky obracena ve vlastní pozitiva… Smích byl nejprve tlumený, posléze zjevný…

Dne 29. 6. 2014 proběhlo slavnostní odhalení desky L. Lojky, jak bylo zmiňováno v úvodu. Tato akce byla pořádána vysoce váženými spřátelenými subjekty a za SM jako představitel se zúčastnil i brněnský představený Dr. L. Šubert. Není třeba zdůrazňovat, že někteří zúčastnivší se jsou našimi příznivci, i když jejich hlavní těžiště je směřováno jinde… Rádi je na akcích podobného typu vidíme, setkáváme se s nimi a konstruktivní dialog jest cennou devízou rozvíjení spolupráce a navazování vztahů a kvalitních osobních přátelství. I z této další akce přinášíme několik fotografií. Bohužel v současnosti jediný účastník tohoto aktu chytá patrně bronz na Slovácku a poznává opět krásy tohoto kraje, bez přístupu k podobného typu techniky, věřme tedy, že podrobný report později z onoho odhalování doplní.

I přes brněnskou vzpomínkovou akci nelze nevzpomenout, že 28. 6. 2014 v rakouském Artstettenu proběhla vzpomínková a pietní akce, kam se vypravila část jihomoravských monarchistů v čele s MVDr. Čížkem (především členů KČ). Na jedné straně dobře, že je monarchisty vidět na více akcích v jeden den, na druhé straně nechápu osobnosti, jimž je bližší kabát jak košile. Nebo pod tím kabátem ta košile vůbec není? A proč zdůrazňovat moravský monarchismus a úctu k panovníkům v jiných korunních zemích, jak doma, kde z toho může být podstatně větší užitek? Ne. Nerozumím tomu. Po zkušenosti předchozí (z Brandýsa) i dnes – z Brna se mi potvrzuje, že existuje několik cest. Která je ta pravá, ponechávám na laskavém posouzení čtenáře tohoto dovětku. Nikomu svůj názor nenutím, stejně jako nechci, aby mi kdokoliv nutil ten názor svůj. Ostatně zcela se přikloňuji v daném případě k latinskému heslu pana ing. arch. J. E.Bárty FACTA NON VERBA . K tomu však doplňuji – smysluplné činy – v dané souvislosti jest na každém, aby si posoudil sebekrititicky přístup k danému heslu. A nebo stále spoléháme na ty druhé?

P.S. Fotografovalo se hodně – ihned po zpracování fotografie zveřejníme. Prozatím uvádíme odkazy, na kterých lze nalézt řadu fotografií:

https://cetnik.rajce.idnes.cz/Sarajevske_manevry

https://btphoto.rajce.idnes.cz/Velke_sarajevske_manevry_-_Brno_2014/

https://kargab.rajce.idnes.cz/Velke_sarajevske_manevry_Brno_1914_-_28.6.2014

https://fandah.rajce.idnes.cz/Velke_sarajevske_manevry-Brno_2014/

https://vparizek.rajce.idnes.cz/Velke_sarajevske_manevry_Brno_1914/

Odkaz na naše foto zveřejníme dodatečně.

Fotografie k článku jsou nyní zde:  Velké sarajevské manévry Brno 1914 

Miroslav Pauřík

Sdružení monarchistů