Setkání pod mírovskou věznicí

V neděli 14. 6. 2015 se na Mírově v parčíku, kde se nachází památník umučených politických vězňů, sjížděla osobní auta a autobusy, ze kterých vystupovaly osoby v lidových maďarských krojích a nechyběli zde zástupci diplomatických sborů Polska a Maďarska. Ti všichni se přišli poklonit památce hraběte Jánose Esterházyho (1901–1957), který po strastiplném putovaní po sovětských a československých věznicích našel smrt na Mírově. V parčíku se nachází jeho pomník.

Významný politický činitel maďarské menšiny v ČSR a v období Slovenského štátu János Esterházy pocházel ze starobylé šlechtické rodiny, jeho matka byla Polka, otec patřil do sedmihradské větve rodu Esterháziů. Vystudoval obchodní akademii v Budapešti a později začal hospodařit na rodinném velkostatku. V roce 1931 již stál v čele Ligy maďarské sounáležitosti v ČSR, která působila při Společnosti národů. O rok pozdě ji se stal předsedou Krajinské křesťanskosocialistické strany v ČSR (Országos Keresztény szocialista Párt). Po volbách v roce 1935 byl zvolen v košickém volebním obvodu poslancem Národního shromáždění ČSR. Ve svém prvním parlamentním vystoupení řekl: „Proti naší vůli nás připojili ke Slovensku, proto žádáme, aby československá vláda v plné míře dodržovala naše menšinová, jazyková, kulturní a hospodářská práva.“ Podpořil i požadavek na vyhlášení autonomie Slovenska. 

Po odstoupení T. G. Masaryka z funkce prezidenta se přiklonil na stranu Edvarda Beneše, čímž mu umožnil stát se prezidentem. Po sloučení maďarských stran do Sjednocené maďarské strany v roce 1936 byl zvolen jejím výkonným předsedou. V té době odmítl nabídku prezidenta Edvarda Beneše stát se ministrem československé vlády. Politickým cílem celé jeho kariéry byla revize hranic států vzniklých na troskách habsburské říše a v memorandu pro britského diplomata Runcimana žádali Maďaři o uplatnění sebeurčovacího práva pro maďarskou menšinu ve smyslu zásad presidenta USA Wilsona.

Po rozpadu ČSR se rozhodl zůstat na slovenském území, kde založil Maďarskou stranu na Slovensku. Ta hájila menšinová práva 70 tisíc Maďarů žijících ve Slovenském štátu a současně požadovala od maďarské vlády dodržování práv slovenského obyvatelstva na zabraných územích. V prosinci 1938 byl zvolen do slovenského sněmu. V Bratislavě vydával Esterházy noviny Új Hírek a to až do jejich zákazu v roce 1939, když na něj byl uvalen policejní dohled. V prohlášení své strany se oficiálně distancoval od myšlenek nacionálního socialismu a opakovaně jednal s prezidentem Tisem o právech maďarské menšiny na Slovensku a ve stejné věci vystupoval i na půdě Slovenského sněmu, kde byl jediným poslancem za maďarskou stranu. V rozhlasovém projevu přivítal vznik Slovenského štátu. V roce 1942 obnovil činnost předtím zakázaného kulturního spolku Szemke. Jako jediný poslanec Slovenského sněmu hlasoval v roce 1942 proti ústavnímu zákonu Slovenského státu o vystěhování Židů a v roce 1944 pomohl stovkám pronásledovaných Židů, Čechů a Slováků v útěku ze Slovenska a protestoval proti obsazení Maďarska německou armádou. Příslušníci Strany Šípových křížů ho krátce internovali, gestapo na něj vydalo zatykač a po osvobození Bratislavy jej krátce internovalo sovětské velení. Nato navštívil tehdejšího předsedu Sboru pověřenců Gustava Husáka, aby s ním jednal o revizi hranic a protestoval proti perzekucím vůč i Maďarům na osvobozeném území. Husák ho však nechal zatknout a předal NKVD a poté byl odsouzen na 10 let nucených prací na Sibiři. 

V roce 1947 jej Národní soud v Bratislavě v nepřítomnosti odsoudil k trestu smrti za úklady proti ČSR a kolaboraci s fašismem. V roce 1949 jej sovětské úřady odevzdaly zpět československým orgánům. Na základě prezidentské milosti mu byl zmírněn trest smrti na doživotí. Zemřel 8. 3. 1957 po dlouhé pouti po mnoha tehdejších evropských věznicích na Mírově.

Rusko jej v roce 1993 oficiálně rehabilitovalo, na Slovensku a v Čechii dosud rehabilitován není. U příležitosti 100. výročí jeho narození se konala v maďarském parlamentu slavnost za účasti maďarského prezidenta.

xxx

Maďarský vlastenec hrabě Esterházy. Bojoval za práva svého národa proti nacistům, komunistům, Němcům, Čechům, Slovákům i Sovětskému svazu, dosáhl však jen pro sebe rozsudku doživotního vězení i trestu smrti. 

Štipl

(převzato z internetového časopisu Objektiv Mohelnice 8/2015)