QUO VADIS, MONARCHISME?

29.01.2014 16:13

 

Jako řada jiných monarchistů, tak i já jsem z předsednictva KČ obdržel informaci o připravovaném I. Mimořádném programově-ideovém sněmu KČ, který má proběhnout 5. 4. 2014 v Pardubicích. Pozorně jsem si přečetl v obou částech (z 20. 1. a z 23. 1. 2014) panem předsedou V. Srbem zadané pokyny, jak k tomu mají členové přistupovat. Protože ani já, ani řada dalších oslovených členů Sdružení monarchistů Brno nejsme ani členy ani sympatizanty KČ, nemáme právo se k této ryze interní záležitosti vyjadřovat věcnými doplňky a připomínkami k novelizaci korunních programů. Mezi dalšími jsme byli včas vyrozuměni, že jakékoli obecné připomínky nebudou brány v potaz, což samozřejmě budeme plně respektovat a ničím podobným přípravný tým nezatížíme. Byla by to i údajná ztráta času, čemuž po dosavadních zkušenostech, docela rádi věříme.

 

Nicméně protože se tam bude jednat o snahu, jak obecně vylepšit reputaci monarchismu jako celku u veřejnosti, jdovoluji si jako individuální monarchista předložit zbývající části monarchistické obce svůj pohled na řadu problémů s tím spojených. Abych se nikoho nedotkl, provedu to formou fiktivního rozhovoru dvou monarchistů, ze dvou fiktivních středoevropských zemí se srovnatelnými obecnými podmínkami k obnovení monarchie v daných státech. Podobnost jejich názorů s realitou v nějakém konkrétním státě bude čistě náhodná a nechť každý čtenář posoudí sám, do jaké míry mu to něco připomíná...

 

* * * * * * *

 

Píše se rok 20XY a v jedné ze středoevropských republik se koná mezinárodní monarchistický kongres. Daný stát se působením svých monarchistických organizací velmi přiblížil možnosti vyvolat referendum o změně režimu v moderní konstituční monarchii a proto se zmíněný kongres může konat právě tam.

 

O polední přestávce dal jeden z místních řeč s kolegou ze sousední země:

 

A: „Jsi taky monarchista, tak mi teď otevřeně prozraď, jak to vypadá tam u vás. Kdybyste současně s námi rovněž referendovali, měly by to oba státy snazší.“

 

B: „No, já nevím, zda jsem monarchista, protože u nás jsou za skutečné monarchisty považováni pouze členové a sympatizanti naší monarchistické politické strany, a to já nejsem. Já patřím k jednomu z našich nepolitických monarchistických sdružení,“ odtušil rozpačitě tázaný.

 

A: „Takže se mám raději zeptat na některé věci některého z jejich zástupců?“

 

B: „To bys mohl, za předpokladu, že tu některý z nich bude. Žádného jsem však nezahlédl. Viš, oni se historicky a geopoliticky orientují na jinou světovou stranu a o vaše či jiné zkušenosti nejeví příliš zájem. Ale když už jsme spolu dali řeč, tak bude asi lepší, když mě ty zodpovíš pár otázek. Dost toho bylo řečeno v dosavadních vystoupeních, ale to bylo dost obecné a mnohdy z prostředí od nás dost odlišného.“

 

A: „Dobře tedy. Tak se ptej:“

 

 

B: Jak jste dospěli k danému stavu? Můžeš mi to nějak stručně objasnit?

 

A: To je na dlouhé povídání. Pár let i u nás trvalo, než se naše politické monarchistické hnutí, jehož jsem členem, propracovalo k poznání, že samotné se neprosadí a začalo cílevědomě makat na tom, aby se všechna různě roztříštěná, ale monarchisticky orientovaná hnutí, která nazýváme monarchistickou obcí, sjednotila akčně. Nebylo to jednoduché. Jedni nechtěli mít s politikou vůbec nic společného a prezentovali se jako různé náboženské, historicko-osvětové a kulturní, nebo vojensko-historické spolky. Stálo nás dost úsilí je přesvědčit, že vlastně každá veřejně prospěšná činnost a vzájemné vztahy, jsou nepřímou formou politické činnosti. Další zase přicházeli s dost kontroverzními nápady.

 

B: Neříkej, že to vám stačilo k tomu, aby jste se sjednotili?

 

A: Samozřejmě, že ne! Museli jsme je oslovit promyšleným a akceptovatelným programem. Ty naše byly nejprve velmi obecné, řadu let jsme je neměnili a nikoho jsme jimi nedokázali přesvědčivě oslovit. Dokonce ani monarchisty. Natož veřejnost. Aby se ve způsobu našeho myšlení a tím i jednání něco zásadního změnilo, museli jsme se nejdříve rozejít s těmi vůdci v našich řadách, kteří prokazatelně ustrnuli ve vývoji a různými formami bránili změnám. Žádným pozitivním návrhům nepopřávali sluchu a označovali je za rozbíječské a kverulantské. Docela jim vyhovovalo, když občasnou programovou novelizací pověřili pár nejpracovitějších lidí z naší vlastní členské základny a výsledkem pak byly pouhé dílčí kosmetické změny. Teprve až jsme si začali najímat odborníky z nejvýznamnějších oblastí společenského života, dařilo se nám zformulovat takové politické přístupy, které oslovily nejen monarchisty, ale i veřejnost.

 

B: A kde jste na ty odborníky vzali peníze?

 

A: Především vnitřním rozumným hospodařením s členskými přízpěvky a občasnými sponzorskými dary. Přestali jsme vyhazovat oknem desetitisíce za nesmyslné volební kampaně, ve kterých jsme nikdy nijak výrazně neuspěli, ale naše vedení přesto považovalo nárůst desetinek procent za bůhvíjaký volební úspěch. Zmíněné šetření samo zvýšilo přízpěvkovou morálku členů i zájem sponzorů. Taky jsme různě investovali do různých vzdělávacích akcí pro veřejnost, které začaly přinášet postupně narůstající zisk. 

 

B: Čím jste dosáhli tak výrazného zlepšení volebních výsledků a tím i citelné zastoupení v regionálních zastupitelstvech a dokonce i v parlamentu?

 

A: Především jsme přestali sami sebe obelhávat úrovní našich pseudoprogramů, které vlastně žádnými skutečně politickými programy nebyly, a plně jsme využili čtyřletého mezivolebního období, už toho předminulého, a řádně jsme se připravili po programové stránce. Následující volby sice vykázali poskok o celá tři procenta, ale stále to nic neřešilo. Protože jsme nepolevili v práci, tak volby minulé lze považovat již za historický a nečekaný úspěch. Dalším faktorem byl výběr kandidátů. Dříve jsme improvizovali a brali na kandidátky každého, kdo souhlasil. Ti pak nebyli schopni na veřejnosti a v médiích naše programy řádně obhajovat a netroufám si domyslet, co by se stalo, kdyby některý z nich byl řádně zvolen. Dnes je situace taková, že o místa na naší kandidátce se ucházejí nejen známí příslušníci naší historické aristokracie, ale i další známé osobnosti, schopné v příslušných zastupitelstvech naše programy prosazovat a obhajovat. A taky v médiích. S nezbytnou autoritou populárních celebrit.

 

B: Dobře, to jsme asi mluvili o centru, ale jaká je situace ve vašich dálších třech historických zemích?

 

A: Obdobná. Už dříve jsme upustili od pouhého využívání jejich symboliky při různých akcích a začali jsme se věcně zabývat jejich problémy a požadavky vůči centru. Náš současný politický program tyto záležitosti věcně zohledňuje, my je prezentujeme a oficiální politické kruhy jsou objektivně nuceny těmto hlasům naslouchat a postupně je řešit.

 

B: A zahraniční politika, obrana a bezpečnost?

 

A: To je vcelku jednoduché. Jsme v OSN, jsme v EU, jsme v NATO a tím jsou základní fakta dána. Jde jen o to, abychom se tu nepodíleli na případném střetu zájmů mezi členy těchto institucí, abychom v nich nepůsobili jen jako nějací přicmrndálkové a kejvalové mocným a aby ve všem hrály prioritní roli naše státní a národní zájmy. Policie musí působit profesionálně a armáda musí mít takové stavy a kvalitu, aby byla schopná dostát jak spojeneckým, tak našim vlastním požadavkům. Plošné škrty prostředků na obě složky nesmějí ohrozit jejich funkčnost. Tím máme na své straně i je.

 

B: Bylo by toho ještě hodně, ale nemáme čas. Takže poslední otázka. Jak jste vůbec dospěli až k prahu referenda o změně republiky v monarchii?

 

A: Vším předchoze řečeným, což promyšleně a vývojově směřovalo k jasnému cíli. Tomuto cíli. Také my máme vybraného kandidáta na náš uprázdněný a čekající trůn. I on je z dynastie, která nám kdysi vládla. Prvotní vazby na něj byly jednostranné a servilní a on odmítal slyšet na to, že jsme ho vybrali. Dokud jsme praktickými činy nedokázali, že to myslíme vážně a připravili jsme mu tím i půdu k tomu, aby po úspěšném referendu mohl převzít moc. To je nezbytný první krok. Dnešní panující i potenciální monarchové jsou velmi obezřetní a opatrní a žádný z nich se nepožene do přílišných rizik. A ještě něco. Taky jsme pořádali různé manifestační pochody, jako děláte u vás. A děláme je i nyní. Rozdíl je v tom, že tehdy to byly naše hlavní nosné politické akce a naprosto se míjely kladným propagačním účinkem na veřejnost. Nyní už jde jen o doprovodné počiny našich hlavních politických aktivit, ale zase už ani zdaleka nejsou vnímány jako jen veřejnosti život zpestřující taškařice. Stačí ti to tak?

 

B: Ale to víš, že stačí. Díky! Vy už alespoň víte, kam váš monarchismus reálně směřuje. Kam zatím kráčí ten náš, není ani jasné, ani slušně pojmenovatelné. Přeju vám hodně zdaru!

 

 

Vyfabuloval

Dr. Luděk Šubert

—————

Zpět