PROMOČENÍ, ALE SPOKOJENÍ

Reportáž ze vzpomínkové slavnosti u příležitosti 100. výročí vyhlášení italsko-rakouské války, tradičního setkání a investitury Řádu sv. Jiří za účasti JCKV Karla a George von Habsburg-Lothringen v Heldenbergu 23. 5. 2015 

Titul reportáže přesně definuje výsledný dojem z návštěvy Investitury nových členů evropského Řádu sv. Jiří domu Habsbursko-Lotrinského v rakouském Heldenbergu na konci května tohoto roku. Jednodenního výjezdu moravských monarchistů se účastnili M. Pauřík, MVDr. Čížek, J. Sýkora, A. Janás, P. Vlček, M. Bernáth a host z Prahy, jehož jméno jsem si bohužel nezapamatoval.

Byl jsem pevně rozhodnut připravit se důsledně, abych nedopadl jako s někdejším plánem výjezdu do Tomášikova (SR), a tak mi příprava zabrala celou noc – a stihl jsem to taktak – a stejně jsem nasedal s mokrou hlavou, vonící šamponem a čerstvě zastřiženými vousy.

„Tak bude pršet nebo nebude?“ starostlivě jsem vzhlížel k obloze. 

Radějov byl nástupní stanicí pro další dva „výtečníky“ – J. Sýkory a A. Janáse. Vše probíhalo hladce a několik minut před sedmou jsme již projížděli Strážnicí do Břeclavi, kde přistupoval zbytek osazenstva, takže náš minibus byl doslovně nabitý k prasknutí. Krátce po osmé jsme již opouštěli Břeclav a za několik dalších chvil nás již vítaly v Rakousku točící se vrtule větrných elektráren, které nás doprovázely velký kus cesty.

Podařilo se zaparkovat velmi blízko parkoviště, zcela zaplněného. Pár kroků a vstoupili jsme do areálu u kolonády. Po sestoupení schodů nás okamžitě přivítala socha polního maršála Radeckého s bronzovými polními děly po stranách. Volné prostranství bylo zčásti zaplněno přenosnými lavičkami, ovšem dominantami vedle kolonády, která jako by vyrůstala z množství schodů, byly tři sloupy, z nichž ústřední, nestojící v zelených kruzích byl věnován právě vojevůdci Radeckému, pod nímž je pochován a vnitřní prostor tvoří velmi důstojné pietní místo. Zbylé dva sloupy stály v zatravněném kruhu, ozdobeny v prostoru bustami císařských velitelů, mezi nimiž se nacházely i příjmení zcela česká, jako Wratislav, Schwarzenberg, Kopál, Hussarek, dále Benedek, Liechtenstein a mnoho dalších.  

Přišli jsme krátce po 10. hodině, oslava již začala, právě hovořil JCKV Karel Habsbursko-Lotrinský za napjatého zájmu všech účastníků, poté hovořil prokurátor Řádu sv. Jiří bar. Norbert von Handel k zmiňovanému výročí. A tak postupně jsem se setkal s řadou známých, a to s ing. arch. Bártou, stojícího na schodech vedle velké skupiny praporečníků, spisovatelem Frýbortem a nakonec i s Personaladjutantem JCKV Mjr. i TR Dr. M. Novákem, OSGM, který se pohyboval v bezprostřední blízkosti Jeho Jasnosti. 

V 10.30 slavnosti pokračovaly slavnostní polní mší, kterou celebroval J. Ex. biskup Klaus Küng. V úplném středu v první řadě bohoslužbu pozorně sledovali i arcivévodové Karel a Georg, což nebývá pravidlem. Dověděli jsme se, že je to spíše výjimka vidět oba bratry takto spolu. Součástí obřadu byla i investitura do evropského Řádu sv. Jiří domu Habsburg-Lothringen. Součástí ceremoniálu byl i zavedený obřad investitury, kdy si velmistr řádu slavnostně zavolá povyšovaného, který před něj poklekne a slavnostně mu obě ramena poklepe ceremoniálním mečem a předá řádovou dekoraci a symbolicky jej poté obejme. A tak bylo slyšet jména s tituly i bez titulů. 

Rozpršelo se. To však nemělo vliv na časový průběh slavností. Vše pokračovalo jako by se nechumelilo… A moje nádherně umyté „háro“ a sako vlhlo a vlhlo a vlhlo… Následovalo položení věnce ke hrobu maršála Radeckého oběma Habsburky, doprovázeného průvodem historických jednotek. Závěr slavností patřil poděkování všem za účast a přijetí pamětních stuh na  prapory, které provedl osobně JCKV Karel za doprovodu svého bratra a vysokých hodnostářů. Nechyběl ani Dr. Novák, statečně držící nad hlavou Karlovou modrý deštník se znakem tohoto evropského řádu. Všiml jsem si, že i zde se účastnila akce jistá okouzlující dáma, jenž mi zapózovala v Brandýse v modrých šatech a s roztomilou čivavou. Ovšem ve zdejším chladném počasí měla zde nádherný hnědý kožíšek.

Slavnostní pochod jednotek tvořil závěrečnou tečku slavností. V okamžicích malých pauziček se ani Karel, ani Georg nevyhýbali rozhovorům, fotografování, působili neuvěřitelně přirozeně, na všechny se usmívali a nikde nebyl ani náznak jakéhokoliv projevu nadřazenosti. A tak jsem si pomyslel, jak je možné, že naši politici ministři a správci toto chování neznají a většina z nich zná obyčejné lidi jenom před volbami? Odpověď je jednoduchá – nebyli vychováni k úctě, slušnosti a pokoře. A když se někdo takový objeví, roztrhá ho smečka té nezdvořilé a dominantní většiny. A na druhé straně je známo, že každý panovník z údajně degenerovaného rodu si musel osvojit nějaké řemeslo. (Např. abdikující Ferdinand V. se poté vyučil zahradníkem, pozdvihl a zekonomizoval své hospodářství, nedávno zesnulý Otto byl politik, současný Karel je lesník, hospodář, politik, jeho bratr Georg se věnuje v Maďarsku bankovnictví a mohli bychom jmenovat dále). A Karel Habsburský, který ještě nezavršil ani šedesátku, je plný sil, optimismu a působí dojmem šampiona, jemuž není radno postavit se na řadu dlouhých let. 

I když se opět silně rozpršelo, nezabránilo nám vyčekat si čas, kdy nám Personaladjutant Jeho Výsosti Dr. Novák sdělil, že nás arcivévodové přes nabitý program na chvilku přijmou, budou se nám věnovat a přijmou malé dárečky a vyfotí se s námi, za což Dr. Novák zaslouží upřímné poděkování. A tak jsme strávili půlhodinku v přítomnosti Karla Habsburského a bylo možno zaslechnout nejen němčinu a angličtinu, ale i francouzštinu a maďarštinu od obou arcivévodů. 

„Ihre Hoheit, bitte schön, ich möchte kleinen Souvenir, bitte zweimal Unterschrift…“

„Warum zweimal?“

„Einmal für meine Kronik und einmal ins meine Arbeitzimmer…“ 

Poté jsem s úsměvem obdržel dva podpisy a s úklonou a poděkováním „Sehr schönen Dank“ jsem přenechal místo dalším – a věřte, v naší skupině nás bylo docela dost… A oba trpělivě podepisovali knihy, obrázky, pamětní listy, fotografie. A fotilo se hodně… Ani jeden z bratrů se fotografování nevyhýbal. Pochopitelně – nestává se, že by se člověk setkával s panovníkem. I když je to docela paradox – s nejvyšší a VIP šlechtou jsem se ve svém životě setkal vícekrát jak s prezidentem nebo ministrem. Ostatně na dnešního ani na minulého prezidenta jsem nikdy nebyl příliš zvědavý, konec konců stačí jen to, když jej lze vidět v televizi nebo v médiích, a snadno i nevidomý postřehne, kdo ctí pravidlo „Noblesse d' Obligue…“  

Po ukončení obřadu jsem si ani já nenechal ujít návštěvu krypty maršálka Radeckého a podívat se na slavnostní položení věnce Osmadvacátníky – Pražskými dětmi . A ejhle – světe div se, i zde mezi námi, návštěvou ze zemí Koruny Svatováclavské se opět objevil Karel, který s námi strávil malou pietní chvilku v zaplněné kryptě. Zaznělo i tradiční čížkovské „vivat rex!“ a „éljen a kyrályi!“ Arcivévoda byl patrně potěšen, s každým si s úsměvem podal osobně ruku a se všemi se rozloučil.

Je úžasné vidět, poznávat a zažít, jak VIP aristokracie a nejvyšší dědiční představitelé státu jsou přirození, normální, schopni trpělivě a pozorně komunikovat s každým, kdo má „srdce na dlani“. 

Po návratu k Muzeu Radeckého jsme postřehli, že na volném prostranství, kde jsme před dvěmi hodinami vstupovali vyrostly tři pergoly s občerstvením, které zahrnovalo pravý hovězí kližkový guláš s kaiserkou jak medvědí tlapa, grilované cigáro a vídeňské párky byly samozřejmostí. I zde mě příjemně překvapilo, že i z hranolových čepovačů, budící u nás silnou nedůvěru, se dá vytočit slušné pivo, docela srovnatelné s tím lepším českým. Tekl „Gösser“ s pěnou jako smetana. A milovníci vína mohli ochutnávat a ochutnávat. 

Déšť nám dal zabrat – vlhko a vodu jsme ti bez deštníků cítili všude – nahoře, v botách, za krkem, na ramenou, a tak jsme cestou zpět statečně likvidovali zásoby alkoholu ve snaze zahřát se a rozproudit krev a řidič topil, co to dá, aby alespoň to nejnutnější oschlo. 

Krásný zážitek, který nebyl zchlazen ani větrem, ani vodou, ani skutečností, že jsme v Rakousích nenocovali, jak jsme měli v úmyslu a z Břeclavi jsme se rozcházeli po páté hodině odpolední po stažení fotografií od všech, kteří fotili a měli aparát.

Nakonec jsem s Jirkou Čížkem trávil pohovory a výměnu prožitků v hospodě v Tasově, která pokračovala  u něj doma siestou dlouho do noci, než nás teplo domácího krbu a slivovička uvedla do polohy horizontální. A sympatický francouzský buldoček olizujíc mi nos a uši o půl dvanácté dalšího dne připomněl, že je čas vstávat. 

Miroslav Pauřík

Sdružení monarchistů

Fotografie zde: Vzpomínková slavnost u příležitosti 100. výročí vyhlášení italsko-rakouské války, tradičního setkání