Před 145 lety se narodila hraběnka Žofie Chotková – 1. března 1868

Kdo ví, jak by se dějiny‚ vyvíjely, kdyby svou Žofii tehdy poslechl. Celé týdny se mu snažila plánovanou cestu do Sarajeva vymluvit, tušila nebezpečí, koneckonců uvědomoval si to i on. Přesto jel, ona ho věrně provázela, a jak to dopadlo, víme. Celý svět si se Švejkem řekl: „Tak nám zabili Ferdinanda.“ Těžce zraněná Žofie zemřela jen pár minut před ním. Ani smrt je nerozdělila. A to si svoji manželku musel František Ferdinand d‘Este tvrdě vydobýt. Proti císaři, proti celému habsburskému rodu, proti téměř každému.

Narodila se před 145 lety 1. března 1868. Pokřtili ji jako Žofii Marii Josefínu Albínu, za tím následovalo hraběnka Chotková z Chotkova a Vojnína. Což byl právě problém, protože její rodina patřila ke zchudlé, i když staré šlechtě. Pouhá hraběnka se následníkovi trůnu nemohla rodem rovnat. Přesto, když ji v roce 1896 uviděl, propadl jejímu už mírně odkvétajícímu půvabu a rozhodl se, že ona a žádná jiná.

Je mu třeba přiznat k dobru, že když se tajemství jejich lásky provalilo, statečně se k ní hlásil. Císař zuřil, nutil synovce k ukončení nevhodného vztahu, do systematického nátlaku se zapojil kdekdo, někdy dost nevybíravě, ale umíněný arcivévoda neustoupil. Po čtyřech letech František Josef I. kapituloval, ovšem pod podmínkou, že se Žofie nesmí účastnit významných akcí monarchie, po případném nástupu arcivévody na trůn nebude požívat výsad císařovny a jejich děti budou z dalšího nástupnictví vyřazeny. Ani to je nezviklalo.

Vzali se 1. července 1900 v Zákupech a vyvzdorované manželství patřilo mezi Habsburky k nejšťastnějším. Žofie a jejich tři děti byly téměř jedinými, koho psychicky nevyrovnaný, prchlivý, nedůvěřivý a všeobecně neoblíbený následník trůnu miloval. Vynikala krásou? Spíše klidným půvabem, hlavně díky očím. Nebyla ovšem žádná puťka, ale ctižádostivá žena, která společenské ponížení nesla těžce a se mstivými pocity. K arcivévodovi se však chovala s až mateřskou něhou, vytvořila mu domov a on ji velmi ctil. Považoval ji za moudrou a její rady (i politické) bral vážně.

Neshodli se málokdy, žel týkalo se to i osudné cesty do Sarajeva, která byla jejím prvním vystoupením na veřejnosti — do té doby manžela nesměla kvůli svému původu oficiálně doprovázet.

Zůstala po nich třináctiletá Žofie juniorka, dvanáctiletý Maxmilián a desetiletý Arnošt. Zejména osud chlapců se později vyvíjel dramaticky. Ihned po zabrání Rakouska v roce 1938 byli oba odvezeni do koncentračního tábora Dachau, kde si dozorci jejich týrání vskutku užívali. Podle svědků to nesli statečně, ale i když byli po čase propuštěni, utrpení jim zkrátilo život. Max se nedožil ani padesátin, Arnošt ani šedesátin. Jediná Žofie zemřela v říjnu 1990 v téměř devadesáti.

MARIE HOMOLOVÁ

MF Dnes