Poslední hlava moravského státu

Jeho Excelence Otto hrabě Serényi (1855–1927) byl moravský šlechtic, velkostatkář a politik a poslední moravský zemský hejtman.

Narodil se v luhačovické větvi rodiny Serényiů, usedlé na Moravě od konce 16. století. Po absolvování gymnázia studoval práva na Vídeňské univerzitě a na Karlově univerzitě v Praze a následně absolvoval zemědělské obory na Zemědělské akademii v Prószkówě v tehdejším pruském Slezsku. V roce 1879 převzal správu rodinného velkostatku Luhačovice a po smrti svého strýce i velkostatek Lomnice.  Vlastní lázně Luhačovice přenechal roku 1902 skupině etnicky českých podnikatelů-lékařů.

Trvale byl aktivní v politickém životě. Od roku 1885 byl poslancem Moravského zemského sněmu, kde působil dlouhodobě jako předák Strany konzervativního velkostatku. Od roku 1888 působil rovněž na Říšské radě (rakouskouherský celostátní parlament). Reprezentoval velkostatkářskou kurii v Čechách. Stal se členem Českého klubu, české parlamentní frakce, která sdružovala stoupence českého státoprávního programu z řad staročeských i mladočeských liberálů i šlechticů. Mandát obhájil za velkostatkářskou kurii ve volbách do Říšské rady roku 1891. Po těchto volbách již ale původní Český klub byl nahrazen dominantním mladočeským zastoupením a Serényi se proto jako konzervativní šlechtic připojil k parlamentní frakci, kterou vedl bývalý předseda vlády Karl Sigmund von Hohenwart a která sdružovala především německo-rakouské konzervativce.

Když roku 1894 zemřel předseda Strany konzervativního velkostatku Egbert Belcredi, nahradil ho na pozici lídra této konzervativně-feudální strany na Moravě Otto Serényi. Poté, co Serényi poslanecký mandát získal i ve volbách do Říšské rady roku 1897, stal se členem Klubu českých velkostatkářů. Zvolen byl do vídeňského parlamentu i ve volbách do Říšské rady roku 1901. V Říšské radě setrval do konce jejího funkčního období, tedy do roku 1907. Politicky zůstával vždy konzervativcem, zastáncem zemského vlastenectví se sympatiemi pro český státoprávní program. Etnicky nebyl vyhraněn, ovládal stejně dobře češtinu i němčinu. V období let 1906–1918 zastával úřad moravského zemského hejtmana a byl tak poslední osobou v této funkci. V letech 1912–1918 byl také členem Panské sněmovny (jmenovaná horní komora Říšské rady). Zastával post předsedy Moravsko-slezského lesnického spolku a sdružení lesnických škol. Zastával vysoké a čestné funkce v Červeném kříži i ve spolku pro boj s tuberkulózou. Maďarským příjmením, moravským vlastenectvím, používáním českého jazyka a zastáváním významných funkcí v Rakousku-Uhersku byl typickým Evropanem a představitelem plánované a bohužel neuskutečněné Dunajské federace. 

Ctirad Štipl

(převzato z internetového časopisu Objektiv Mohelnice 8/2015)