Ostudně se prezentuješ, můj rodné Olomócu!

Ba věru víc než ostudně! I já jsem zhlédl na ČT 24 dílek dokumentárního seriálku Naše Velká válka, ve kterém pan redaktor Jaroslav Hudský ukázal a objektivně okomentoval stav vojenského hřbitova v Olomouci-Černovíře. Je to unikátní Vojenský posádkový hřbitov, po roce 1918 „logicky“ opuštěný novými, masarykovskými mocipány.Je unikátní tím, že je členěn nikoli hodnostně, nebo národnostně, ale jak se na moravskou duchovní arcidiecesní metropoli sluší – nábožensky. Svá oddělení tu mají jak dominantní katolíci, tak reformovaní, pravoslavní, muslimští  a zřejmě i judaističtí padlí a zemřelí vojáci. Kapličkové modlitebničky a kamenné náhrobky jsou polorozpadlé a zarostlé travou, kovové už jsou dávno „kýmsi neznámým?!“ odvezeny do sběren a v letních měsících vše zarůstá jak džungle. Zapomenuti živými, odevzdaní jen sami sobě, tu spí svůj věčný sen kolem tři a půl tisíce věrných vojáků naší tehdejší vlasti, tedy Rakouska-Uherska, ale i zajatců, podlehnuvším zraněním a epidemiím.

Je to ostudné, ale je těžké na někoho ukázat prstem, když obecně lze spolu s panem Hudským konstatovat, že chybí chuť, vůle a peníze. Ty jsou dneska sice prvořadě zduchovnělou hmotou, ale určitě by se našly, kdyby nechyběla chuť a vůle. Ale kde by se v tomto případě měla hledat? Těžko říct! Současná politická garnitura neváhá vynakládat mnohamilionové investice na až demagogickou oslavu památky vojáků stojících na tehdy nám nepřátelské straně, v monstrozní akci Legie 100, kterých ve srovnání s poctivými vlastenci byla prokazatelně jen hrstka. Tudíž z radnice zřejmě žádné dotace nepřijdou. Restitucemi spravedlivě znovuobohacená církev má zřejmě i v samotné zemské duchovní metrololi s nabytými prostředky zcela jiné záměry, než zdůstojnit zapomenutý vojensko-duchovní krchůvek.

Takže zbývají různé místní organizace, buď monarchistického, nebo vojensko-hisrorického charakteru. Jenže těm chybí peníze a zřejmě i to ostatní. Ale taky potřebná invence, nezbytná k poznání, že by se čas i prostředky daly investovat smysluplněji, než výjezdními stafážemi s historickými zemskými prapory, tedy v podstatě pasivně, tu či onde.  Či opakovaně investovat do předem stále prohrávaných voleb, že?

Když se chce, tak to jde, jak lze hmatatelně dokázat na celkovém pojetí vojenských hřbitovů v Brně, či péčí zdejších Klubů vojenské historie o jednotlivé hroby, jako například kapitána Singuleho, nebo šikovatele Lojky. Jenže i zde platí viditelná jednota v chuti a vůli u všech oficiálních světských, církevních, či dobrovolných institucí.

Už přes čtvrtstoletí žiju v Brně, takže jsem rád, že tato nynější moravská zemská metropole si tímto ostudu nedělá, ale mrzí mě, že právě v mojem rodným Olomócu zmíněný černovírský hřbitůvek demonstruje, kde a jak může končit lidskost a úcta k obětem Velké války.

Stydím se za tebe, stále milované rodné město, když vidím, jak nekulturně i amorálně si počínáš!

Dr. Luděk Šubert

Sdružení monarchistů Brno, z. s.