LP 1916, den třicátý v měsíci prosincovém aneb Poslední habsburská korunovace

Přeloženo do dnešního strohého jazyka z květnaté mluvy zpracovatele a lektora, tedy kolegu Mirka Pauříka, uvedené znamená, že jmenovaný

před deseti přítomnými posluchači včera, 18. ledna 2017 v Klubu zastupitelů města Brna, zkusil dle dostupných pramenů a informačních zdrojů, alespoň částečně rozkrýt uherskou korunovaci císařského páru Karla I. Rakouského a Zity Bourbonsko-Parmské. Korunovace proběhla v Budapešti 30. 12. 1916, tedy přesně uprostřed válečné litice Velké války, dnes známé jako 1. světová válka 1914–1918.

Lektor v úvodu objasnil potíže spojené se zpracováním dané tematiky z hlediska četnosti a objektivnosti zdrojů. Slíbené pomoci z maďarské strany se nedočkal, což není od příslušníků tohoto pyšného národa ničím překvapivým. Překvapil by spíše vstřícný opak. Jak lektor vysvětlil, tak s podobným přístupem, umocněným politickým vyděračstvím uherských magnátů, se setkal i nový, mladý a nezkušený panovnický pár. Na vyrčené podmínky musel přistoupit, pokud nechtěl riskovat vnitřní rozkol v podmínkách vnějšího válečného stavu duálního soustátí.

V uherských dějinách se místo korunovace jejich pokřesťanštělých králů několikrát změnilo, a to pod tlakem islámských Turků ze Stoličného Bělehradu do Prešporku, tedy Bratislavy a po vyhnání těch pohanů pak do Budapešti. Korunovační cesta uherskou metropolí se dá jen vydedukovat a není tak pevně dána, jako Královská cesta v Praze. I korunovační zvyky se liší, takže bylo velmi zajímavé a poučné si vyslechnout, jak to vývojově pojímali Maďaři. Kdo trochu zná maďarskou státní symboliku a tzv. svatoštěpánskou korunu, určitě se diví, proč je křížek na jejím vrcholu poněkud šejdrem. Teorií a legend o tom je víc a není divu, když poněkud šejdrem byly i historické maďarské postoje ke středoevropským problémům, nášeho vlastního  státu  nevyjímaje.

Závěrem je dlužno říci, že nezkušený lektor se zpracování a přednesu této ne zrovna lehké a choulostivé tématiky zhostil více než dobře. Zvládl to za hodinu a čtvrt, s hojným využitím promítaného obrazového materiálu, za pomoci kolegu Jarka Komprdu. Pro následnou diskuzi mnoho času nezbylo, neboť Mirek se možným štiplavým otázkám fikaně vyhnul pozváním k chutně zaplněnému stolu, u příležitosti svého 50. životního jubilea. Dá se říct, že šlo o překvápko, takže nejlepší dárek si nakonec věnoval sám, a to nesporný úspěch svého vystoupení.

Vzhledem ke zkracovávání výkladu během rychle ubíhajícímu času a nakonec i absenci  výkladu závěrečných témat kolega přislíbil textovou nebo dílčí část celé přednášky i s obraz. dokumentací komukoliv poskytnout.

I tak je ještě vhodné Ti, Mirku, za nás všechny popřát nejen štěstí, zdraví a dlouhá léta, ale taky mnoho úspěchů v Tvých zájmových činnostech. Svým vystoupením jsi dokázal, že už můžeš být s daným věkem směle přijat mezi nás, dospělé! Tož živijó!

Dr. Luděk Šubert

Sdružení monarchistů Brno