CÍSAŘOVNA ZITA V HODONÍNĚ

Dne 18. 2. 2016 17:00 hod. Hodonín: Krátce před sedmnáctou hodinou se schází slušná skupina návštěvníků v hodonínském zámečku k vernisáži výstavy Císařovna Zita – Život a odkaz poslední české královny. Vedle zástupců regionálního tisku bylo zde možno zahlédnout i přicházející v  dobových uniformách a některé účastnice, taktéž v dobovém oděvu, což dávalo tušit možnost určité podívané. Mezi vstupní branou zámečku a vstupem do vlastní budovy návštěvníky osobně vítal PhDr. Marek Vařeka a milé mladé uvaděčky návštěvníky směřovaly do míst konání. Jest ku veliké cti hodonínského muzea, že tato aktivita patří do oblasti napravování již sto let ideologicky trvajících historických deformací, nejdříve prvorepublikových, poté poválečných, socialistických a nakonec pseudodemokratických po r. 1989. 

Po výstupu do 1. patra na první pohled bylo možno vidět množství účastníků, a tak vznikaly pochyby, zda bude vůbec možný pohyb fotografa v osvětlené, příjemné, světlé místnosti. Ovšem na druhý pohled, ten detailnější, jsme spolu s kolegou Čížkem zahlédli a pozdravili se nejen s pí Cekotovou, ale i dalšími známými, kterými byli nejen zástupci BMSS, ale i polní četnictvo pod vedením V. Vystrčila a pí Nathanielové, p. Hofmana, coby velícího důstojníka, p. Šilera a mnohých dalších. 

Prvním krokem zahájení bylo řízné zavelení jednotkám do nástupu, načež se slova ujal PhDr. Marek Vařeka:

„MZM v Hodoníně ku příležitosti 100. výročí připravilo výstavu Císařovna Zita – Život a odkaz poslední české královny. Uvidíte exponáty ze tří evropských států a tato výstava je koncipována jako průřez osobností císařovny Zity, která se narodila v roce 1892 a zemřela poměrně nedávnov r. 1989. Její ostatky jsou uloženy v císařské hrobce ve Vídni a každého roku se 12.–13. března koná pouť k ostatkům císařovny Zity, jejíž proces blahořečení byl již zahájen v r. 2009 a stále pokračuje. Záštita byla převzata JCKV arcivévodou Rudolfem Rakouským, který poskytnul tři nejcennější exponáty, a to sošku jezulátka ze soukromého betlému císařovny Zity, dále svíci, kterou dostala od svých dětí k 94. narozeninám, a kterou sama zapalovala v r. 1896, poté černý kabátec, který císařovna nosila od smrti svého manžela v r. 1922 na Madeiře. Do své smrti již chodila pouze v černém.

Ve své řeči poděkoval M. Čiperovi, který zajistil ze zámku Brandýs n. L., který kdysi patřil císaři Karlovi, exponáty uniforem, vyznamenání, obrazy a další. Upozornil, že jedním z mimořádných lákadel jsou kopie uherských královských korunovačních klenotů, které se poprvé v našich dějinách podařilo zapůjčit prostřednictvím řádu sv. Lazara Jeruzalémského. Ovšem koruna, se kterou je možno na řadě fotografií z korunovace vidět, je královskou korunou císařovny Alžběty (Sissi – manželky Františka Josefa I.), která byla pro ni vytvořena a není součástí uherských korunovačních klenotů.

Dále kurátor krátce pohovořil o životě císařovny Zity, žijící téměř století, v němž se zmínil i o jejích snahách sociálních reforem, jakož i o přípravě několika sociálních zákonů, které měly pomoci nejchudším vrstvám obyvatelstva.

Dalším mluvčím byl v uniformě 14. dragounského pluku p. Šiler, hovořící o životě císařského páru v Brandýse n. L. (dnes již spojeno se Starou Boleslaví), o dochovaných zážitcích místních pamětníků, o tradiční Audienci u císaře a krále Karla v Brandýse, která se již poněkolikáté koná vždy na přelomu dubna a května a jíž se pravidelně účastní i zástupci arcidomu.

Po otevření vrat expozice nebylo možno si nevšimnout jako první obrovské kolekce pohlednic a fotografií, umístěné na největším ze stolů. Při cestě prohlídky však vedle zmiňovaných cenností se nedalo nevšimnout výběru ne často viditelných známek (Offiziale Kriegsfürsorge), dopisních nálepek, zálepek, Karlových vyznamenání a porcelánových a skleněných exponátů s portrétem císařského páru, kdysi velmi oblíbené. A zde bych si dovolil vytknout organizátorovi, že neukázal spodní razítko porcelánky, která servis zhotovovala.

Roztomilým doplňkem byly i minibusty poprsí císařského páru a korunního prince Otty (+2011), stojícího se svými kadeřavými vlasy, jak jej známe z mnohých pohlednic.

Početní účast na vernisáži byla velmi uspokojivá (cca 100 účastníků vč. 20 uniformovaných i s dobově ustrojenými dámami.)  Zástupci pozvaných historických spolků skvěle dotvořili kolorit doby a ti, kteří vydrželi do konce, si mohli odnést řadu osobních pamětních snímků zasazených do dekorací. A pro rodiče se svými ratolestmi i další možnost udělat si památeční fotografii s četníkem, vojákem a dragounem v plné parádě v prostředí, jakoby vystihující dobu snad ne ještě úplně zašlé slávy… Ono totiž všechny „uniformy“ mají pro toto obdivuhodné pochopení… A možná půjčí i šavli!

Výstava byla velmi zdařilá. Nelze jinak, jak doporučit pozornosti nejen sběratelům, ale i učitelskému sboru k doplnění studia žákům o době, která, jak je mírně řečeno a studenty sdělováno „v útlumu“, a studium dle historických faktů je nějakou formou pro tuto dobu „nepreferováno“. I toto jest důvodem podpořit snahy všech, kteří mají v zájmu ukazovat historii na základě nezpochybnitelných faktů a každé přístupné a  srozumitelné přednášce s prezentací dějin. Jsem přesvědčen, že Masarykovo muzeum má v podobě nejen tohoto kurátora, ale i dalších mladých jedinců mimořádný potenciál, který by bylo hříchem nevyužít. Nejen v rámci výstavní, ale i lektorské.

Rozchod tradičně trávíme „mit unsere Blut“ – pokud to jde – malým posezením v úzkém monarchistickém duchu. Nejen výměna zážitků z právě prožité vernisáže, ale aktivní výměna fotografií z paměťových karet byla příčinou i zájmu několika jedinců při cestě domů.

Miroslav Pauřík

Sdružení monarchistů

Fotografie z vernisáže se nacházejí ve wbové albu zde: Císařovna Zita v Hodoníně