30. leden 2012 - 111. výročí úmrtí JUDr. Aloise barona Pražáka

JUDr. Alois baron Pražák

(21. února 1820 Uherské Hradiště – 30. ledna 1901 Vídeň)

významný moravský a rakouský politik, právník a šlechtic, nejvýznamnější reprezentant Moravy druhé poloviny 19. století.

Mládí a život

Alois Pražák se narodil 21. února 1820 v Uherském Hradišti v zámožné měšťanské římskokatolické rodině Augustina Pražáka (měšťanem od 15. 10. 1806) a jeho ženy Johanky z italského rodu Pogliesů. Její předkové se v Hradišti usadili na přelomu 16. a 17. století. Rodině Pražáků patřil dům na Mariánském náměstí. Obě rodiny, Pražákova i Pogliesova, patřily ve městě k velmi váženým, přestože rod Pražáků nepatřil k starousedlým. Augustin Pražák zastával ve městě řadu čestných úřadů.

Alois na řemeslo ani moc nehodil, neboť v mládí prodělal těžký zánět pobřišnice a jen zázrakem se uzdravil. Byl proto považován za fyzicky slabého a neduživého. Vzhledem k tomu, že Uherské Hradiště mělo v 19. století německý ráz, navštěvoval Alois školy německé. Uměl však dobře mluvit česky, neboť tak se v rodině s dětmi mluvilo. V deseti letech studoval v Kroměříži piaristické gymnázium. Nebyl sice vynikajícím žákem, ale jako milovník přírody vynikal botanickými znalostmi též zásluhou prof. Wintra. V šestnácti letech studoval filozofii v Brně. Zásluhou učitelů se v mladém Pražákovi „vyvinul cit pro studie estetické a historické a láska k národu“.

Od října r. 1838 studoval Alois Pražák v Olomouci na právnické vysoké škole. Alois Pražák dosáhl titul doktora práv a po dobu tří let byl „koncipistou“ (koncipientem) u brněnského advokáta dr. Dudezya. Na počátku roku 1848 si otevřel v Brně na rohu Velkého náměstí (dnes nám. Svobody) a Kobližné ulice vlastní „veřejnou agenturu“ (napůl advokátní, napůl úřední kancelář).

V roce 1849 stál JUDr. Alois Pražák u zrodu Národní jednoty svatých Cyrila a Metoděje v Brně, pozdější Matice moravské. Obdobně se podílel na založení Besedy, pozdějšího (od r. 1861) Filharmonického spolku Beseda česká. V roce 1850 se dr. Pražákovi podařilo dosáhnout potvrzení místa advokáta zapsaného v advokátní komoře.

28. srpna 1850 měl JUDr. Alois Pražák na sv. Hostýně svatbu s Antonií, dcerou olomouckého tiskaře a nakladatele Skarnitzla. Pražákovi bydleli nejprve v Offermanově ulici u Ferdinandových hradeb (dnešní Bašty, roční nájem 400 zlatých, později 500), později na Zelném trhu, kde měli také rozsáhlou zahradu. Zde se jim narodily čtyři děti – synové Vladimír, Jaroslav a Otakar a dcera Marie.

Dr. Pražák se nadále věnoval advokacii a získal brzy jméno jednoho z nejobratnějších advokátů na Moravě. Býval proto často volen do správních rad různých průmyslových závodů (např. šlapanického cukrovaru). Byl právním zástupcem knížete Hugo Salma, hrabat Karla a Jindřicha Haugviců, hraběte Albrechta Kounice, Aloise Serenyiho a jiných. Kromě toho byl stále činný v Matici moravské.

Politická činnost a politický vývoj moravský v 2. pol. XIX stol.

Kariéra JUDr. Alois Pražáka začala revolučním rokem 1848. Uvědomoval svůj slovanský původ a především své moravanství. Když byl povolán do moravského stavovského sněmu, rád toto pozvání přijal. Po pádu kancléře Klemense von Metternich byl totiž zvolen poslancem zemského sněmu Markrabství moravského (i s jeho otcem, který se však mandátu záhy vzdal), kde ihned vynikl nad jiné jako skvělý řečník. Moravští poslanci sympatizovali s listem Františka Palackého z 11. dubna 1848 o odmítnutí českých poslanců se sněmu zúčastnit. Na rozdíl od Palackého na českém sněmu zastával Pražák obeslání s podmínkou, že Rakousko si udrží své postavení mimo Německo. Z obavy o samostatné postavení Rakouska však nakonec zvítězilo stanovisko frankfurtský sněm neobeslat. Z Moravy tedy odjelo do Frankfurtu pouze 13 poslanců německé národnosti.

Zvláště díky Pražákově iniciativě Moravský zemský sněm 14. dubna 1848 odmítl v dopise císaři sloučení Moravy s Čechami a návrh českých politiků sloučit jejich zemské sněmy. Právě na půdě moravském zemském sněmu Alois Pražák vystoupil proti politickému a organizačnímu splynutí Moravy s ;Čechami, že dokázal rozhodující měrou ovlivnit i názor ostatních poslanců (72 poslanců bylo pro, pouze 6 bylo proti). Alois Pražák měl eminentní zájem na tom, aby si Morava v 19. století jako jedna ze zemí Koruny české zachovala vlastní zemský sněm, a nadále byla v rámci habsburské monarchie suverénním politickým subjektem. Dr. Pražák později prohlásil, že přes sympatie k Čechům byl natolik Moravanem, že k jinému závěru ani dojít nemohl). Tak jako dr. F. L. Rieger v Čechách byl mluvčím Čechů, tak na Moravě dr. A. Pražák se stal vůdcem a mluvčím Moravanů. Oba byli uznávanými politickými autoritami ve svých rodných zemích.

Ve sněmovně se stal význačným zástupcem moravských královských měst a jedním z hlavních řečníků. Svůj odstup vůči politice Čechů potvrdil tím, že se ani nezúčastnil slovanského sjezdu v Praze ve dnech 2. až 12. června 1848.

Na druhém zasedání moravského zemského sněmu 5. června 1848 projednával tradičně velmi aktivně záležitosti týkající se roboty a desátků. Jako poslanec moravského zemského sněmu, díky svým schopnostem a kvalitám vyjednávače, sehrál Alois Pražák zcela zásadní roli při jednáních za kurii královských měst jako referent v komisi o zrušení roboty, což by mu samo o sobě mělo zaručit nesmazatelné místo v učebnicích dějepisu, neboť jeho zásluhou měla Morava jako první ze všech zemí rakouské říše vyřešenu otázku zrušení roboty. Nový moravský zemský sněm zasedal téměř 8 měsíců až do 24. 1. 1949 Dr. Alois Pražák si získal na Moravě takové sympatie, že byl v právě probíhajících volbách do říšské rady bez agitace zvolen hned ve třech okresech (Uherské Hradiště, Vizovice a Prostějov).

Dne 7. října císař Ferdinand V. odjel z revoluční Vídně s celým dvorem na Moravu do Olomouce, kde se rozhodl 2. prosince abdikovat a postoupit trůn osmnáctiletému synovci Františku Josefovi I. Po abdikaci odjel Ferdinand i s císařovnou Marií Annou do Prahy. Z kroměřížského sněmu byla poslána do Olomouce deputace k novému císaři, aby mu vzdala hold. Císař přijal deputaci blahosklonně a vyjádřil se, že si je dobře vědom, že Slované zachránili říši rakouskou. Z Olomouce pak deputace odešla do Prahy k odstoupivšímu císaři Ferdinandovi. V deputaci byl také dr. Alois Pražák, který tak poprvé viděl Prahu, a měl možnost se po několik dnů pobytu seznámit s pamětihodnostmi tohoto slavného a starobylého města.

Kroměřížský sněm byl císařským manifestem ze dne 4. 3. 1849 rozpuštěn s odůvodněním, že je sněm nezpůsobilý k řešení ústavní otázky. Císař sám vyhlásil oktrojovanou ústavu, jejíž znění, silně omezující veškerou svobodu národů v rakouské monarchii, nechtěli poslanci říšského sněmu schválit. Po rozpuštění kroměřížského sněmu dr. Alois Pražák připojil svůj podpis k oficiálnímu protestu a vrátil se do Brna ke své právnické praxi.

Naděje, probuzené událostmi roku 1848 a necelé dva roku určitého uvolnění byly tím krutěji vystřídány nástupem absolutistické moci Alexandra Bacha.

V roce 1859, kdy odpor proti Bachovu absolutismu vyvrcholil, kdy i ve Vídni usoudili, že krutý absolutismus by mohl Rakousko výrazně ochromit politicky i hospodářsky, byl Alexander Bach 26. srpna 1859 propuštěn z funkce ministerského předsedy. Po pádu Bachova absolutismu nastalo politické a národnostní uvolnění. V roce 1861 dr. Alois Pražák založil Národní stranu na Moravě. V březnu 1861 na Moravě vznikla moderní politická reprezentace, která nadále usilovala o co největší zastoupení v zemském sněmu a o uznání jazykové i národní samosprávy Moravy. Přes ne úspěch ve volbách byl v r. 1861 dr. Alois Pražák zvolen za okres Boskovice, Kunštát a Blansko jako poslanec do moravského zemského sněmu. Ještě nepříznivější národnostní situace byla v zastupitelstvu města Brna, tehdy ovládaného zcela Němci. Přesto právě díky členství v zastupitelstvu se dr. Pražák zasloužil o stavbu nové zemské nemocnice u sv. Anny. V roce 1861 byl též jednomyslně zvolen za Uherské Hradiště do říšského sněmu a jeho politickým působištěm se stala Vídeň. V březnu 1863 byl dr. Pražákem a několika jeho spolupracovníky založen časopis Moravská orlice.

Jako poslanec zemského sněmu a člen říšské rady byl dr. Alois Pražák iniciátorem řady důležitých politických kroků, které směřovaly k prosazení státoprávních nároků bývalé Koruny české a rovnoprávnosti mezi slovanskými Čechy a Moravany na straně jedné a Němci na straně druhé v rámci monarchie. V červenci 1865 byl propuštěn ministerský předseda Anton von Schmerling a na jeho místo byl jmenován moravský šlechtic hrabě Richard Belcredi. Mezitím byl ve volbách do moravského zemského sněmu v r. 1866 dr. Alois Pražák zvolen opět za okresy Boskovice, Kunštát a Blansko.

Únor 1867 přinesl rozčarování, když byl hrabě Richard Belcredi propuštěn z vlády a pánem situace se stal baron Friedrich Ferdinand von Beust. Maďaři prosadili vyrovnání a říše se rozdělila na dvě části. Rakousko-uherským vyrovnáním zůstaly nenaplněny státoprávní snahy Čechů. I dr. Alois Pražák však rozhodně odmítl dualismus jako „úmyslné zneuznání všech historických a státoprávních poměrů“, vyvíjejících se v rakouské monarchii od roku 1848. Neopomněl zdůraznit kontinuitu Markrabství moravského, které nechtěl nechat rozplynout ani v Předlitavsku, ani ve státoprávním svazku zemí Koruny české. Jinak moravský zemský sněm (rovněž i slezský, ovládaný německými liberály) deklaroval věrnost prosincové ústavě a vyjádřil se proti spojení s Čechami. Dr. Alois Pražák nadále vystupoval proti jednotícím snahám českých politiků, z důvodu toho, aby nebyla pošlapána starobylá práva Markrabství moravského. V Čechách i na Moravě se ozývaly hlasy protestu proti dualismu a obyvatelstvo projevovalo podporu deklaraci českých poslanců. Jedinou světlou velkou událostí té doby bylo položení základního kamene k Národnímu divadlu v Praze 16. května 1868. Do moravské delegace, vyslané na tyto oslavy, byl jmenován i dr. Alois Pražák jako mluvčí Moravanů. (Dostalo se mu velké pocty, kdy po největších mužích českého národa té doby Františku Palackém, Bedřichu Smetanovi, dr. Františku Ladislavu Riegrovi jako čtvrtý jménem Moravanů poklepal kladívkem na základní kámen.

Léta 1874 a 1875 byla ve znamení akcí česky hovořících moravských poslanců za zřízení dostatečného počtu českojazyčných středních škol na Moravě a projednávaly se návrhy na stavbu nového zemského domu. I v těchto akcích se nejvíc uplatňovaly návrhy moravského zemského poslance Aloise Pražáka. V letech 1874 až 1879 se tedy názory moravských a českých poslanců na členství v říšské radě rozcházely, neudržovaly se ani přátelské styky. V roce 1876, na druhý den po pohřbu Františka Palackého, navštívil dr. Pražák dr. Riegra a radil ke smíru Staročechů s Mladočechy. Navrhoval, aby čeští poslanci přerušili pasivitu ve Vídni, že je vhodná doba pro aktivní činnost v radě. Připravuje se prý další jednání kolem vyrovnávání s Uhrami a bývalé země Koruny české by mohly být důležitým činitelem při tomto vyrovnávání. Hrabě Edward Taaffe naznačil Pražákovi, že pro Slovany se vytvářejí příznivé podmínky a i sám císař při soukromé audienci sdělil Pražákovi, že při nastávajících úpravách budou brány v úvahu i záležitosti Čechů

Mezitím se JUDr. Alois Pražák v r. 1878 stal na šestileté funkční období členem moravského zemského výboru.

V březnu 1879 byl odvolán prozatímní Stremayrův kabinet. 12. srpna 1879 se dr. Pražák dověděl, že byl jmenován do nového Taaffova ministerstva.Domníval, že jako ministr bude moci lépe prosazovat národní a kulturní zájmy svého národa. Složením slibu 16. srpna 1879 vystoupil Alois Pražák na nejvyšší příčky politiky, když se stal v Taafeho vládě ministrem bez portfeje (s platem 20000 zlatých ročně). Do jak složité situace se dostal, to si uvědomil až později. Dr. Rieger okamžitě napsal dr. Pražákovi dopis, v němž mu ani nepoblahopřál, ale už jej úkoloval jako „našeho speciálního zastánce“. Češi se konečně probudili z letargie a obeslali říšskou radu. Období pasivní rezistence české politiky, beztak bez valného výsledku, skončilo. Krátce po nastoupení požádal Taaffe Pražáka, aby vypracoval návrh trůnní řeči. Dr. Pražák se v návrhu jasně vyslovil pro vytvoření autonomie a zdůraznění práv jednotlivých zemí v říši. Ministerská rada i císař přijali návrh téměř beze změny, avšak k žádnému rozhodnutí nedošlo. Centralistické snahy hraběte Taaffa převážily Pražákův návrh. Již v první fázi Pražákova působení na ministerstvu se k němu sám císař vyjádřil Taaffovi: „Der Ministr Pražák trifft stets den Nagel auf den Kopf.“ Dr. Pražák však přes trefování hřebíku na hlavičku důvodem ke spokojenosti příliš neoplýval. Neměl totiž resort. Celé jeho ministerstvo obnášelo penzionovaného dvorního radu Neubauera s peněžitou odměnou k platu 1000 zlatých ročně a jednoho denního písaře, který dostával plat z ministerského paušálu. Dr. Pražák bral i záskoky. V první půli roku 1880 dr. Pražák zastupoval na ministerstvu financí ne příliš schopného ministra Karla von Kriegsau a ve druhé půli téhož roku nemocného ministra Juliana von Dunajewski. Za dobře odvedenou práci byl jmenován tajným radou (což komentoval 29. 7. 1880 dr. Rieger v dopise dr. Pražákovi: „Velectěný příteli! Právě se dovídám z novin, že J. Vel. Vám udělil titul tajného rady. Netoliko, že Vám toho upřímně přeji, ale těším se z toho také upřímně, že aspoň jednomu uvědomělému našinci zasvitla záře císařské milosti. Posud je to věc tak vzácná pro nás, Slovany…“).

D ne 14. ledna 1881 byl dr. Alois Pražák vlastnoručním dopisem císaře Františka Josefa I. jmenován správcem ministerstva spravedlnosti. Zároveň mu byl udělen císařem titul „Excellence“. Z titulu svých vládních funkcí se dr. Pražák významně podílel na přípravě tzv. Stremayrových jazykových nařízení, která měla být prvním krokem ke zrovnoprávnění češtiny s němčinou v Čechách a na Moravě. Nařízení stanovilo, že každý občan může hledat a dosáhnou právo jazykem českým i německým (a to i v tzv. uzavřeném území německém). Dr. Pražák měl lví podíl na jejich vydání a vymohl schválení ministerské rady i císaře. V roce 1882 vydal podobná nařízení pro Rakouské Slezsko. Za zásluhy na práci o jazykovém nařízení byl dr. Pražákovi dne 29. června 1882 udělen Řád železné koruny 1. třídy.V tomto roce se konečně podařilo prosadit Pražákovu vytrvalou snahu o rozdělení pražské univerzity na dvě jazykové části. Dne 7. 9. 1882 byl dr. Pražák za své zásluhy císařem povýšen do šlechtického stavu, když získal titul barona a erb, a od té doby pak doživotně (do r. 1901) zasedal v panské sněmovně.

Ještě dříve byl dr. Pražák vyznamenán papežem Piem IX. udělením Rytířského kříže papežského řádu sv. Řehoře. V roce 1886 se konečně po delší době podařilo dr. Pražákovi prosadit nařízení, které pak v září jako ministr spravedlnosti vydal pro vrchní zemský soud v Čechách, a to nařízení o odstranění a nebo omezení úředních soudních překladů. Zavedlo se tedy částečné české úřadování u soudů. Podobné opatření bylo také zasláno zemskému soudu na Moravu. Správcem ministerstva spravedlnosti byl dr. Pražák až do 11. října 1888, kdy byl po více než sedmi letech z důvodu nutných politických změn zproštěn funkce. Na druhý den mu byl za odměnu na práci na ministerstvu spravedlnosti udělen císařem Velkokříž Leopoldova řádu. Zůstal opět ministrem bez portfeje a snažil se svými přímluvami u Taaffa vymoci pro Čechy, co se jen dalo. Jednalo se zejména o tzv. punktační jednání, roku 1890 o vyrovnání mezi Čechy a Němci na českém zemském sněmu a v říšské radě. Hrabě Taaffe byl v jednání s Čechy strohý, zvláště po vítězství Mladočechů nad Staročechy ve volbách do říšské rady v roce 1891.

Když punktační jednání nakonec zkrachovala stejně jako politika staročechů, dvaasedmdesátiletý Pražák odešel z vlády i z aktivní politiky. Jako zastánce českého historického státního práva byl totiž stále nepohodlnější kruhům kolem císaře a především pangermanisticky orientovaným Němcům (tzv. Všeněmcům). Koncem července 1892 na Taaffův návrh odstoupil údajně ze zdravotních důvodů a podal návrh o propuštění do penze. Dne 4. srpna 1892 dostává z Ischlu vlastnoručně psaný list od císaře, ve kterém jej na vlastní žádost zprošťuje funkce ministra a děkuje mu za jeho věrné služby. Za tři dny, 7. srpna obdržel dr. Pražák penzijní výměr 8000 zlatých ročně a byl jmenován doživotním členem panské sněmovny.

I jako penzista zůstával dr. Pražák ve Vídni, pravidelně se účastnil zasedání panské sněmovny, bedlivě sledoval postup a vývoj událostí v Rakousku-Uhersku a prosazoval neúnavně myšlenku ústavních změn ve prospěch autonomního postavení bývalých zemí Koruny české v rakousko-uherské říši. Spolupracoval se svým synem Otakarem, říšským poslancem, ale nedařilo se mu přes odpor Němců prosadit některé jazykové zákony a nařízení.

Na Moravě však byla autorita barona dr. Aloise Pražáka trvalá a nezpochybnitelná. Založil totiž politickou stranu, ba dokonce politickou dynastii. Základnu Pražákem založené Národní strany na Moravě totiž tvořili jeho známí a mnohdy příbuzní.

Dr. Alois Pražák byl až do posledních dnů svého života stále čilý a udržoval písemný styk s dr. Riegrem a dr. Mezníkem. Všichni si dr. Pražáka cenili jako výborného znalce lidí, s kterými se setkal, a vždy odhadl dobře. Dne 25. 9. 1890 mu městské zastupitelstvo v Uherském Hradišti jako svému nejslavnějšímu rodákovi udělilo čestné občanství. Kromě rodného města je baron Pražák čestným občanem Brna, Blanska a Pardubic. Zemřel ve Vídni ve věku téměř 81 let (údajně stářím), ale přál si být pochován skromně, beze všech poct, které by měl ve Vídni, do rodné země moravské. Pohřben byl v rodinné hrobce na hřbitově v Mařaticích, kde už odpočíval jeho nadějný syn Jaroslav, který náhle zemřel v 25 letech v r. 1881 (pozůstatky převezeny do Mařatic 1887), a taktéž jeho manželka Antonie, která zemřela 25. června 1885 ve Vídni ve věku 69 let.

Zásluhy na výstavbě Brna

Dr. Alois Pražák má též svůj podíl na stavební činnosti Brna, které by bez něho mělo asi poněkud jinou tvář.

Dr. Alois Pražák stál za objednávkou výstavby nemocnice U svaté Anny, která byla zadána Theophilu Hansenovi,známému vídeňskému architektovi dánského původu, významnému zastánci ideálu řecké renesance. Roku 1865 byla vypsána veřejná soutěž a ještě 24. června téhož roku byl položen základní kámen. Stavba byla dokončena roku 1868.

V listopadu téhož roku byla vysvěcena ústavní kaple sv. Anny. Novostavba zemské nemocnice u sv. Anny byla

dobově charakterizována jako „památka starostlivosti zemského sněmu“. Alois Pražák podnikal jako zpravodaj cesty do Německa, Francie a Anglie, aby poznal tamější správy nemocnic. On sám vzpomíná na tuto dobu ve svých Pamětech: „Kdybych nebyl v životě nic jiného učinil pro lidstvo, než umožnil stavbu této nemocnice, pokládal bych si to za čin velmi záslužný.“

Dr. Alois Pražák se podílel i na budování Okružní třídy po zbourání městských hradeb, jejíž součástí je dnešní

Husova, dříve Eliščina ulice. Alois Pražák se totiž rozhodl vyrovnat se pěkně po slovansku s německým prostředím

tehdejšího Brna i po hmatatelné stránce. Dne 23. června 1870 předložili první stavební plány hrabě Egbert Belcredi a hrabě Bedřich Sylva Tarroucca.Začátkem dubna roku 1871 ustavila akciová společnost a členové jejího předsednictva dr. Alois Pražák a Jindřich Dvořák vzápětí znovu požádali o vydání stavebního povolení. Ještě v dubnu byla vyhlášena soutěž na provedení stavebních prací, kterou vyhrál stavitel Eduard Svoboda a v květnu stavbu zahájil. Dr. Alois Pražák pověřil vyprojektováním tohoto střediska opět Theophila Hansena, který kromě Besedního domu vyprojektoval i sousedící obytný palác, který se stal sídlem Pražákovy rodiny. Slavnostní otevření Besedního domu proběhlo 21. ledna 1873. V témže roce byla v zahradě přistavena kuželna. Navzdory protichůdným tendencím německé městské správy tedy vznikl v Brně jedinečný soubor budov ve stylu vídeňské neorenesance, který se stal střediskem vlasteneckého života.

Čestné tituly a vyznamenání

• titul „Excellence“ (1881)

• titul „baron“ (1882)

• Čestné občanství Uherského Hradiště (1890), Brna, Blanska a Pardubic.

Převzato a zkráceno z wikipedie

• Řád železné koruny 1. třídy (1882) • Velkokříž Leopoldova řádu (1888) • Rytířský kříž papežského řádu sv. Řehoře

Miroslav Pauřík

Sdružení monarchistů

Brno

Literatura

• HABARTOVÁ, Marie. Dr. Alois Pražák, moravský politik 19. století. 1967 Gottwaldov : Pedagogická fakulta

University Palackého v Olomouci, konzultační středisko v Gottwaldově, 7 – 33, 39 s.

• VYKOUPIL, Libor. Vládcové Moravy – Alois Pražák. 2007 Brno : Moravské zemské muzeum, 165 - 174 s.

AUGUSTA, Pavel. Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918. Praha : Libri, 1999. ISBN 978-80-85983-944.

Alois Pražák Zdroj: https://cs.wikipedia.org/w/index.php?oldid=7555832 Přispěvatelé: Daniel Baránek, Fext, Filip Albert, Gumruch, Hynekrk, Marv1N, Sapfan, 5 anonymní úpravy

File:Broom icon.svg Zdroj: https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Soubor:Broom_icon.svg Licence: GNU General Public License Přispěvatelé: Bayo, Booyabazooka, Davepape, Dcoetzee, Herbythyme, Ilmari Karonen, Javierme, Rocket000, The Evil IP address, 11 anonymní úpravy

Soubor:Alois Prazak 1868 Kriehuber.png Zdroj: https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Soubor:Alois_Prazak_1868_Kriehuber.png Licence: Public Domain Přispěvatelé: Friedrich Kriehuber (1834-1871)