Přepis homilie dr. J. M. Kašparů
Doslovný přepis homilie, kterou přednesl na mši svaté 28. 11. 2015 v křižovnickém kostele sv. Františka doc. PaedDr. ThDr. MUDr. et MUDr. Jaroslav Maxmilián Kašparů, Ph.D., dr. h. c.
Milý otče proděkane, bratři a sestry, přátelé, kdybychom teď vyšli z tohoto kostela na frekventovanou ulici a udělali takový průzkum veřejného mínění, co říkají současnému, modernímu, sjednocenému Evropanovi pojmy Bůh, král a vlast, tak možná bychom se z poloviny dočkali odpovědi, že jsou to termíny z pohádky. Králové patří do pohádek, Bůh, ten už snad nepatří nikam, no a vlast, kdo by ji dneska charakterizoval tak, jak si ji představovali naši předkové. Zkusme ale najít k těmto třem pojmům, Bůh, vlast, král, moderní překlad, synonyma a zastavme se u těch jednotlivých pojmů nikoli v tom schématickém, ale v tom smysluplném obsahovém poli. Začneme pojmem Bůh. Já jsem se s tímto trojslovím poprvé setkal u mě v mém rodném městečku, kde jsem chodil do školy a byl nápis „Bohu, vlasti, králi“ a minulý režim tam nechal jenom to „vlasti“ a to „Bohu a králi“ nechal seškrabat, jenže ono to časem znovu prozářilo a bylo to čitelné, takže to nechali být. Bůh. Bůh je synonymum pro věrnost. Bůh byl vždycky věrný svému slovu a máme-li být blízcí Bohu, je potřeba, aby také naše slovo bylo slovem, na které se dá spolehnout. A to je problém současné doby. Bůh je také synonymum hloubky. Hloubky universa, ovšem hloubka v tomto smyslu není opakem výšky. Hloubka v tom božím smyslu universa je protipólem povrchnosti, protipólem mělkosti. A my jsme v tomto čase zpovrchněli. Jsme na mělčině všeho. Jsme milovníky povrchnosti, tato doba miluje povrchnost. Především tam, kde to nikdy nesmí být. A to je povrchnost ve vztazích. A člověk, který není věrný slovu, není ani věrný člověku a to je jedna z vlastností krále, být věrný svému slovu. Tady vidíme, jak to Boží a královské spolu souvisí. Povrchní vztahy, to se dnes nosí. Proto se nám tak rozpadají rodiny, ale rozpadá se i sám člověk a rozpadá se všechno, co by mělo zůstat pevné. Dále tato doba miluje povrchnost ve vzdělání. O tom by mohla být samostatná přednáška, ne jedno kázání. Ale my jsme povrchní i v zábavě. V České zemi, na Moravě i ve Slezsku vymřeli komici. Nemáme komiky, protože komik potřebuje inteligentní obecenstvo. Zůstali nám tu jenom baviči. Bavič nepotřebuje inteligentní obecenstvo, ten potřebuje znát pár hrubých slov, aby dav jásal, vše pochopil. Je to škoda. Je potřeba to, co říká Ježíš: „Zajeďte na hlubinu“, nebuďte povrchními lidmi. Bůh je onou hlubinou universu, zajet na boží věci. Pojďme k pojmu král. Králové nechávali stavět katedrály. Víte, katedrály jsou obdivuhodné tím, že je stavěli lidé, kteří měli dogmata. My už dnes nemáme dogmata, my už máme pouze názory a názory nestačí k tomu, abychom postavili katedrálu. Za tím stojí cosi daleko hlubšího a obsáhlejšího. Naše evropská civilizace se zřekla hodnotových kotev a všechno, co má být pevné, má být zakotvené. Naše civilizace se zřekla hodnotových kotev, kterou tu razili králové. A zřekla se jich ve jménu korektnosti. Dokonce vypudila z evropských dokumentů i zmínku o judeo-křesťanských základech tohoto kontinentu, to muselo pryč. Já se domnívám, že nejsem staromilec, ale máme-li jít kupředu, je to paradox, musíme se vrátit zpátky. Chceme-li jít vzhůru, musíme jít na hlubinu a chceme-li jít do šířky, musíme vstoupit do sebe. To jsou paradoxy, tři paradoxy, tak jako celá naše víra je plná paradoxů. Ale v těch paradoxech a symbolech je smysl. Já nejsem pro nějaké celoplošné obřízky a celoplošné křty, ale pro návrat k tomu, z čeho křesťané získali název, návrat k hodnotám, ke smyslu, k hlubině. A vy jste společenství, které ty hodnoty ctí, vy jste to společenství, které na těchto hodnotách staví. Přátelé, v celé Evropě nabývají tendenci síly, které ničí lidskou důstojnost. Já se osobně nebojím a nejsem ten, kdo je ohrožen z venku. Já se spíše bojím, že jsme ohroženi zevnitř. Právě tím, že jsme ztratili Boha, že jsme se přestali chovat královsky. Královsky se chovat znamená noblesně, elegantně, čestně, rytířsky. Vlast. Vlastenec, co to dneska znamená? Vlastenec jakoby nemiloval Evropu, jakoby nemiloval kontinent, je zahleděn na svou kotlinu na svou vesničku, kde se narodil. Tady je to něco jiného, ten třetí pojem po Bohu a králi je vlast a národ, který nemá tradici, tak prakticky nemá budoucnost. Vždyť každý z nás dospělých lidí plánuje svoji budoucnost ze zkušenosti, kterou má za sebou. Tak je to i s národem, jako je to s člověkem. A vy jste společenství, které ctí i vlast. A jestliže přestaneme ctít tradici, dostaneme se do nejenom hodnotového zmatku po ztrátě Boha, ale také do pojmového zmatku. A my už v tom pojmovém zmatku žijeme. Jen si všimněme, jak se nám proměnily například ony, ony hlavní hříchy pýcha, nestřídmost, lakota atd. Já jsem si je vypsal. Pýcha se nám změnila ve zdravé sebevědomí. Bratři a sestry, my už dneska nemáme pyšného člověka, ale všichni jsou zdravě sebevědomí, čili hřích pýchy pominul. Lakomství, to je zákon diplomatiky. Nestřídmost je vyšší životní úroveň. Závist, to je boj o spravedlnost. Hněv se nám změnil ve zdravou reakci. Hulvátství je svoboda projevu. Okrádání je svobodný trh. Zanedbaná výchova dětí se změnila ve tvorbu vlastního názoru. Mateřství bez manželství moderní forma existence. Likvidace pozitivních hodnot, to je zbavení se předsudků. Neúcta k tradici je vítězství zdravého rozumu a lenost se změnila v prokrastinaci. A lidé chtějí, aby se to léčilo. Tento národ nehřeší, jenom si přejmenoval hodnoty, které naši předkové i králové cítili jako negativa. Vytrhli jsme se z kořenů. Já si tu naši Českou zemi představuji jako strom, který se vytrhl z kořenů a řekl a tak a už dost nesu svá tajemství zde, já jsem svobodný, vyrval jsem se z té země, ve které jsem žil a teď si půjdu do světa. Nějakou dobu to vydrží, je v těch žilách toho stromu nějaká míza, která ještě ten strom živí, ale v určitém čase ten strom, který není zasazen začne schnout a hledá nové místo, kam by zakotvil. Je potřeba vrátit se k tomu původnímu, odkud se sám vytrhl. Zrelativizovali jsme to, co dříve bylo absolutní. Bůh byl absolutní. Pravda byla absolutní. My jsme přestali rozlišovat mezi dobrem a zlem, krásou a ošklivostí. To jsou ony královské ctnosti. Zrelativizovali jsme si život, dali jsme si do pohybu to, co mělo být pevné a prožíváme duchovní i hodnotové zemětřesení. Bratří a sestry, vraťme se k Bohu. Vraťme se tím, co reprezentuje a to je věrnost, to je stabilita, to je normalita. Opravdu normalita. A jestli svoji budoucnost nepověsíme na Ježíše Krista, můžeme ji pověsit na hřebík. Amen.
V Radějově 5.12.2015 přepsala z (nekvalitní) nahrávky Anežka Sýkorová
* červeným písmem jsou psány úseky, kde neručím za přesný přepis