Optimistické vánoční pohlazení monarchistické duše

Už jsme si zvykli, že dobrých zpráv bývá poslední dobou dost poskrovnu a tak je vítáno vše, co dokáže pohladit republikou usouženého monarchistu po duši. Na první i druhý, či dokonce třetí pohled  to vypadá, že veřejnost zemí Koruny české pustila se zřetele slavnou minulost královských Čech, Moravského markrabství a Slezského vévodství. Občan je masírován z médií soustavnými oslavnými tirádami na Masaryka, hrdinné legie v Rusku, Itálii a Francii, prosperující 1. republiku a světlou budoucnost, jako maják na konci polistopadového tunelu... Který zpozdilý Čech (aktuálně v daném pojmu zahrnuti i Moravané a Slezané) by našel odvahu zradit Josefa Švejka, nebo Járu Cimrmanna? A světe div se (!) přesto se najdou v zejména Moraváky a Slezáky již dříve nalezené domovině rekyně a rekové, nebojící se být částí době věrných krajanů vydáváni za pošetilce, či dokonce nacionálně-šovinistické vlastizrádce, toužící zvrátit stávající „...zemský ráj to napohled...“

I v době, kdy běžné hospodyňky a hospodáři pobíhají s vyplazeným jazykem a chystají se na bezesporu nejkrásnější křesťanské svátky roku, zametají, cídí, leští, vaří, pečou, smaží, udí, zběsile nakupují a tradičně v daném období vyšilují, najdou se i tací obdivuhodní „exoti“, kteří v rámci neoficiální sousedské besedy, nazývané jimi Žebětínskou akademií, si každý týden najdou čas posedět a popovídat si o vážných věcech veřejných a vzájemně se tak obohatit o dále různě využitelné poznatky právníků, historiků, průmyslových i zemědělských hospodářů, techniků, vojáků a dalších mužských i ženských profesí, v příjemném prostředí domku domácího pána a jeho milé a pohostinné choti.

Zrovna v minulém týdnu přišla řada na zajímavé, ale myšlenkově i formulačně značně náročné téma nazvané až nebezpečně specificky Komparace vlastností Karla I. Habsburského (a jiných monarchů) a Miloše I. Zemana (a jiných presidentů). Proč právě teď toto téma? No protože jde zvolna do finále předvolební boj prezidentských uchazečů o hlasy občanstva. Zvláštní občanská odrůda, moravský monarchista, musí svůj postoj k presidentské volbě zvážit hned několikrát, než se uvolí nebýt mezi mlčící většinou. Co který z českých, moravských a slezských uchazečů o umělohmotný trůn krátkodobého panovníka přinese jeho rodné moravské, slezské, či české hroudě, když o těch prvních dvou nepadlo žádné vážné slovo? Má jít volit, když navíc s presidentským systémem principiálně obecně nesouhlasí, ale ví, že by se ke svému životnímu prostředí a jeho budoucnosti vyjádřit měl? A koho volit? Je vůbec k dispozici nějaké hodnotové měřítko, podle kterého by každý adept byl měřen, vážen a shledáván těžkým dle svého charakteru, intelektu, vzdělání a životních zkušeností?

Ano, je takový mustr moderního, zodpovědného státníka, patřícího dokonce mezi velmi mladou politickou generaci do 35 let. A tím je právě náš spolkový patron, oprávněně blahořečený JCKV Karel I. Rakouský (1887–1922). Zatím co v případě hodnocení presidentů, od TGM po Zemana, se názory na každého z nich různily, ač se opíraly o věcně doložitelné argumenty, tak v případě JCKV Karla tomu tak nebylo. I v našem názorovém kruhu to odpovídalo realitě oficiální moci a veřejnosti. Náš Karel je tak všestranně pozitivní osobnost, že i když pravda o něm není v médiích sdělována na plná ústa (v masarykovské intenzitě), ani ten nejzpozdilejší oficiální demagog zatím nenašel odvahu si o něj otírat nevymáchaná ústa...!

A nejen to ! Díky jednotě své profesní vyspělosti, mravní bezúhonnosti ve veřejném i rodinném životě a díky své pevné náboženské víře, je-li to vše věcně správně vysvětlováno, bez škodlivých kategorických imperativů a nedoložitelných smyšlenek, dokáže i dnes „nesmrtelný Karel“ činit malé zázraky.

Každý poctivý monarchista jen stěží dokáže skrývat radost, když je mu dáváno v současnosti, částečně i spíše od středu do leva orientovanými liberály najevo, že by se nebránil změně republiky v monarchii, pokud by měla takového panovníka...!

Podobných hlasů se ozývá z různých prostředí čím dál víc. Většinou od lidí starších a zkušenějších, ale už i od třicátníků a čtyřicátníků. Hlasitě již o tom neváhají mluvit či psát i takové intelektuální celebrity, jakou je historik a spisovatel Vlastimil Vondruška. Jak dalece to současná ideově-politická, pseudodemokratická garnitura bere na vědomí a jakou tomu přikládá vážnost, poznáme v nadcházejícím roce 2018, kdy bude vrcholit ideová kampaň vzpomínající 100. výročí vzniku Československé republiky, bohatě mocenskými elitami finančně dotovaná a tím i oslabující možnost objektivní diskuse, nebo jen vyslovení jakéhokoli jiného, byť sebepravdivějšího názoru. Takže i nápis Pravda vítězí, na presidentské standartě nad Pražským hradem českých králů, zůstává jen pravdou Masarykových následníků a jejich stoupenců...

Díky lidem, kteří stvořili, organizují i aktivně naplňují aktuálním obsahem Žebětínskou akademii můžeme dojít k potěšujícímu poznání, že ani naše pravdy nejsou umlčeny a díky podobným akcím se budou postupně propracovávat ze zájmové periferie k centru. A to je optimistické zjištění, co by cenný, byť nehmotný dárek pod náš monarchistický a též moravsko-slezsko-český vánoční stromeček Léta Páně 2017!

Dr. Luděk Šubert, 

Ing. Milan Trnka

Sdružení monarchistů Brno