Názor ke kauze Proč nechceme Moravský den

Na níže uvedený příspěvek se odvolává článek Dr. L. Šuberta „Břeclavský Moravský den v širších souvislostech“ v této rubrice. V zájmu úplností informací zveřejňujeme tento názor.

V souvislosti s článkem pod názvem PROČ NECHCEME MORAVSKÝ DEN (www.perspektivaprobreclav.cz/politika/proc-nechceme-moravsky-den) Mgr. Jiřího Tichého zveřejněném na internetovém portálu občanského sdružení PERSPEKTIVA PRO BŘECLAV dne 14. 4. 2011 chci vyjádřit kategorický nesouhlas s údaji výše zmiňovaného příspěvku.

Musím se zcela ohradit proti tvrzení o propagaci myšlenek moravanství v souladu s politickou stranou MORAVANÉ a obavy z kumulace byrokracie či korupce ve formě obnovy zemského zřízení. Podíváme-li se pouze povrchně do relativně nedávné historie, zjistíme, že administravně-politické uspořádání tehdejší Československé republiky sestávalo v rámci historických zemí, jednou z nichž bylo právě území Moravy a to až do roku 1948. Nahlédneme-li do okolní alpské republiky Rakouska či Spolkové republiky Německa, můžeme vidět, že tyto státní útvary svoje země respektují. K odbourání zemského správního řízení na území bývalého Československa došlo tedy v roce 1949 (zákon č. 280/1948 Sb.) v období nedemokratického převzetí státu představiteli komunistické strany.

Současné tzv. vyšší územně správní celky neboli kraje (zákon č. 347/1997 Sb.) jsou kopií umělých sociálně-inženýrských regionů z uvedené doby padesátých let komunistické éry, které byly po jedenácti letech fungování zrušeny pro svoji neefektivnost. V roce 1960 byly nahrazeny regiony o větší rozloze, avšak stále nerespektovaly historickou moravsko-českou hranici, proto kuriózně například město Moravská Třebová leželo ve Východočeském kraji. Obdobné nesmyslnosti vidíme i dnes, kdy například oblasti měst Dačice, Slavonice, Telč, jsou součástí Jihočeského kraje. Krajské zřízení je hrubým a necitlivým zásahem do vnitrostátního členění, které výraznou měrou nabourává specifičnost Moravy a Čech, odlišnou z hlediska geografického, historického, kulturního, sociologického a dokonce i genetického, jak zveřejnila v nedávné době dvě celostátní novinová periodika. Tyto regiony vytvářejí neefektivní mocenskou byrokracii a zvyšují daňové zatížení, které jako každé náklady na pracovní činnost přímo nevytvářející nebo nepřispívající k tvorbě nových hodnot, ukrajuje potřebné finance ze státního rozpočtu!

Dále široká veřejnost není snad takřka vůbec informována o skutečnosti, že ze správního centra evropského společenství bylo státním orgánům České republiky nařízeno vytvoření regionů o větší rozloze, tzv. celků regionální soudržnosti. Tyto novější nepřirozené jednotky zaměstnávají další nemalý počet přebytečných úředníků, je pro ně zapotřebí administrativních budov, tedy náklady na jejich provoz dále zatěžují státní finanční rozpočet. V případě návratu k osvědčenému zemskému zřízení se tyto ekonomické prostředky pro účely těchto abnormálních nadkrajů mohly opět ušetřit. Byly vytvořeny pro potřebný přínos peněžních toků z evropského společenství. Například Jihomoravský kraj s krajem Vysočina tvoří tzv. Region jihovýhochod pod označením NUTS II. Bruselská centrála takto rozhodla z důvodu neefektivního ekonomického aspektu současných krajů.

Pro zajímavost předkládám usnesení FS ČSFR z roku 1990:

Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky na 28. společné schůzi Sněmovny lidu a Sněmovny národů dne 9. května 1990 přijalo toto usnesení (č. 212): „Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky považuje zrušení země moravsko-slezské od 1. ledna 1949 v rámci nového územně správního uspořádání za akt nespravedlivý a poplatný totalitní byrokraticko-centralistické praxi, za krok, který byl v rozporu s principy demokracie a samosprávy, a který tak podstatně přispěl k deformovanému vývoji československé společnosti.“

Dále Mgr. Tichý vyjadřuje přesvědčení, že udržování povědomí o Moravě je záležitostí příbuznou takřka s budováním určitého kultu a dokonce, takřka drze, přirovnává tyto činnosti k vymývání mozků. Jako protiargument musím rozhodně uvést, že z psychologicko-sociologického hlediska není na místě, pokud člověk nemá povědomí o svém prostředí, je tím do určité míry ochuzen ve svém vědomostním rozhledu či eventuálně dokonce i osobnostním vývoji a jeho pomyslný stupeň intelektu se nachází níže, než by zasluhoval. Závažnější může být ta skutečnost, že vývoj jeho osobnosti může vést až k úpadkovému nihilismu. V současné době enormního neutěšeného morálního stavu společnosti je o to více žádoucí, aby si lidé byli vědomi specifičnosti svojí země, která je, jak jsem nastínil v jednom z předchozích odstavců, oproti sousedním Čechám opravdu rozdílná v mnoha oblastech, v některých pohledech lidského života a lidového prostředí dokonce slovy nesdělitelná!

Celou věc je ovšem nutno vidět v širší souvislosti. Čechizace Moravy, která v současné době údajného demokratického (!) státního zřízení nabyla otřesných rozměrů, má také zakrývací hledisko ve věci ekonomické situace této země. Vzhledem k absenci samosprávy moravské lokality je o jejím hrubém domácím produktu rozhodováno v hlavním městě, tj. české Praze, odkud se zcela neprávem vrací nazpět jeho pouhý zlomek a Moravané jsou tudíž nuceni žít na nižší úrovni než obyvatelé zmíněné Prahy, potažmo sousedních Čech. Toto dokládá i průzkum evropského statistického úřadu EUROSTAT, zveřejněný 19. 2. 2009. Mám-li uvést obdobná fakta, pro změnu například z let 1969 až 1990, mohu citovat slova ze studie ekonomické diskriminace moravského regionu, podle které v tomto časovém úseku byla Morava okradena o astronomických 85 miliard korun! Tristnější je ten fakt, že v současné době tento vlekoucí se neblahý trend narostl do ještě nehoráznějších rozměrů!

Závěrem dodám, že je na místě se tedy vážně zamyslet nad tím, z čí strany dochází k vymývání mozků... ...záležitost je o to smutnější, pokud někteří samotní obyvatelé Moravy šlapou po vlastních tradicích a nepřebírají pomyslnou štafetu alespoň v základním obrysu udržování moravského zemského atributu. Takový nonsens považuji za mnohem závažnější oproti tomu, když obyvatelé města Břeclavi šlapou na chodnících po vyobrazených moravských orlicích, jak si trochu postěžoval Mgr. Tichý ve svém textovém dokumentu...

Aleš Macek