Moravské markrabství

Morava je jednou ze tří historických zemí České republiky. Název země je odvozen od řeky Moravy („krajina kolem řeky Moravy“), jejíž jméno je předslovanského původu s významem voda, močál.

Na počátku naší historie tvořila Morava centrum rozlehlé středoevropské říše a vedle Bulharské říše a Kyjevské Rusi představovala jeden z nejstarších slovanských států zvaný latinsky Moravia Magna. Za knížete Rostislava (846–870) se Morava stala kolébkou slovanské vzdělanosti, kultury a křesťanství. V druhé polovině 9. stol. velkomoravský vládce Svatopluk I. (871–894) učinil Bořivoje I. historicky prvním knížetem Čech. Začátkem 10. století se říše za dosud neobjasněných okolností rozpadla a po jejím zániku se Morava stala součástí území ovládaného Přemyslovci. Od té doby až dodnes zůstávají politické osudy Moravy a Čech většinou spojeny.

Od roku 1348 byla i jednou ze zemí Koruny české (úřady společné pro Čechy a Moravu existovaly až do poloviny 18. století), součástí Svaté říše římské, Rakouského císařství a do roku 1918 Rakousko-Uherska. Morava byla po většinu svojí dlouhé historie markrabstvím, tj. zemí v níž vládne markrabě. Naprostá většina moravských markrabat byla zároveň i císaři, králi apod. a vládla zároveň i v jiných zemích, např. v Českém království apod. Od 11. stol. do konce 12. stol. byla Morava rozdělena na údělná knížectví, která připadla členům rodu Přemyslovců. Na konci 12. století moravské úděly sjednotil v Markrabství moravské během krize uvnitř přemyslovského rodu pozdější český kníže Konrád II. Ota. Státoprávní postavení Moravy jako součásti přemyslovského státu nebylo zcela jasné ještě v první polovině 14. století. Nejasnostem učinil konec český král Karel IV. listinou ze 7. dubna 1348, kterou z titulu římského krále jednoznačně stanovil, že Morava je lénem českého krále a nikoliv lénem Svaté říše římské. Prakticky to znamenalo, že český král vlastnil Moravské markrabství, i když na něm nemusel sám vládnout.

Morava byla v dobách Rakousko-Uherska hospodářsky velmi vyspělou zemí a společně s Čechami a Slezskem tvořila „průmyslové jádro“ říše. Se zánikem Rakousko-Uherska roku 1918 formálně zaniklo i markrabství, ale Morava zůstala nadále správním celkem nově vzniklé ČSR. Roku 1928 byla Morava spojena s československou částí Slezska do země Moravskoslezské, která existovala do roku 1948.

Ještě v padesátých letech nesly státní poznávací značky motorových vozidel okresu Zábřeh zkratku M-ZB (Morava Zábřeh). Dodnes je Morava obyvateli ČR vnímána jako svébytný kulturní celek. Od konce 20. století působí moravské hnutí za obnovu autonomie Moravy, od parlamentních voleb 1996 však již s výjimkou monarchistů významnější zemsky orientovaná politická síla v České republice nepůsobí. 

Ctirad Štipl, Koruna česká

(převzato z internetového časopisu Objektiv Mohelnice 8/2015)